Velikonočky v Broumovských stěnách - 1.-5.4.2010
Účastníci: Píďa, Kody, Davoš, Ježek, Kaštan, Sokolí máma, Vendy, Medvěd, Mirka
Čtvrtek 1.dubna 2010
Ráno jsme se sešli okolo osmé hodiny ráno před naším domem s Mědvědama a Ježkama a vyjeli na dlouhou cestu do Police nad Metují. Za Prahou, kde jsme se zdrželi kvůli kolonám na rozkopané dálnici, jsme se asi v půli cesty stavěli na benzince na sváču a na záchod.
Po příjezdu do Police Sokolí máma sháněla Kariho (vedoucího místních skautů), který s námi vyslal nějakou slečnu, která nám ukázala a odemkla klubovnu, ve které budeme bydlet. Byla nádherná. Po rychlém vybalení jsme šli na krátký výlet a také jsme se dozvěděli, že budeme na hry rozdělení na dvě dvojice – já a Davoš a Kody s Ježkem.
Protože jsme přijeli dost pozdě, popojeli jsme autem do osady Ostaš. Odtud jsme šli přes Sluj Českých bratří na Kočičí hrad, což je skalní bludiště. Tam jsme ve skalách měli hledat vzkaz, který nám tam nechala Kočičí královna. Vzkaz byl rozstříhaný a různě poschovávaný v prolukách a byl na něm znak. Měli jsme za úkol napsat, čí znak to je a něco o něm zjistit. Také jsme od Sokolí mámy dostali zprávu v morseovce, kterou jsme cestou luštili.
Z Kočičího hradu jsme šli do skalní rezervace Ostaš. První zastávka byla ve skalním bludišti, které jsme si samozřejmě celé prošli. Dál jsem prošli skalami k Čertovu autu, kde jsme si dali svačinu a doluštili jsme si tam tu morseovku. Byla tam otázka, jak se jmenoval místní propagatel turistiky, po němž je ve skalách pojmenována jedna z vyhlídek. Od Čertova auta jsme pak pokračovali dál po turistické značce přes různé vyhlídky a skalní útvaru a brzy jsme tu správnou vyhlídku našli. Byla to Krtičkova vyhlídka. Od ní jsme už šli jen z kopce zpátky do osady Ostaš, kde jsme se houpali na houpačkách a zjistili si křestní jméno toho propagovatele – byl to Antonín Krtička. Potom jsme ještě za plotem obdivovali dvě ovce, protože jedna z nich měla dvě mladé.
Z Ostaše jsme jeli do klubovny, službu měl Kody s Ježkem, tak jsme si s Davošem hned našli v klubovně knihovnu a tam jsme si rovnou našli povídání o tom znaku města Police nad Metují. Nakonec jsme si ještě chvíli hráli a šli spát..
Zapsala Píďa
Pátek 2.dubna 2010
Ráno jsme se probudili a venku byl sníh. Po snídani jsme se pořádně oblékli a šli jsme na náměstí Police nad Metují, kde Davoš hledal turistickou značku. Mezitím jsme šli do info centra a vzali jsme si tam zajímavé letáky a koupili pohlednice. A šli jsme po červené turistické značce cestou A.Jiráska k Hlavňovskému rybníku. Potom jsme šli Kovářovou roklí pod Supí hnízdo, kde jsme zjistili, že jsme přešli odbočku na zelenou turistickou značku vedoucí k turistické chatě Hvězda. Na Hvězdě jsme si napřed prohlédli barokní kapli Panny Marie, kterou postavil němec Kilián Ignác Diesntzenhofer. Prohlédli jsme si vyhlídku a šli jsme do turistické chaty pro razítka. V chatě nám ukazovali fotky šikovných divokých prasátek, na která jsme se šli venku podívat. Když jsme si divočáky prohlídli, šli jsme na Skalní divadlo, kde jsme svačili a odpočívali. Po svačině jsme šli na vyhlídku na Supím hnízdě. Kaštan se cestou pořád ráchal ve vodě a čistil potůčky a kaluže. Pak na mě a Píďu Kaštan skočil, protože ho bolely nožičky, až jsme upadly. Dál jsme šli na vyhlídku kolem Modrého kamene na Ovčín, kam byla hrozná cesta. Z Ovčína jsme šli roklig Liščí roklí, kde tál sníh a museli jsme jít potokem po kládách a kamenech. Kody tam upadl celej do potoka a Davoš taky. Vylezli jsme celý mokrý a byli jsme od bahna. Dál jsme šli na kamenné hřiby, od kterých jsme se šli také podívat na Čertovu tchýni, ale mě to připadalo spíš jako Čertův tchán. Zpátky do Police jsme šli po cestě přes pole, kde tekla voda po cestě, a tak jsme jí přehrazovali a skákali v ní, až do vesnice Slavný, odkud jsme šli dál kolem potoka a ukazovali jsme si, co je vracák, jazyk, květák a válec, až do Police nad Metují. Trasa měřila asi 20 km. Na chalupě jsme sušili oblečení a hlavně boty. K večeři byla polévka a palačinky. Pak jsme se koukali na fotky a video. Potom jsme šli do pokoje, kde jsme našli spoustu mravenců, a tak jsme je vyháněli z pod spacáků a potom jsme šli spát.
Zapsala Ježek
Sobota 3.dubna 2010
V sobotu ráno jsme po snídani jeli do Machovské Lhoty, odkud jsme šli dál po modré značce na česko-polské hranice a cestou jsme viděli vodníka a mlýnek. Za hranicemi jsme odbočili po zelené na Pasterku. Pak Medvěd se Sokolí mámou šli napřed a schovávali nám lístečky se slovy. Nechali jsme jim náskok a mezitím jsem já s Píďou ukazoval ostatním náš pozdrav. Po chvíli Kaštan odpočítával čas do startu a pak jsme šli hledat schované lístečky, podle kterých jsme měli vyluštit úkol. Oba teamy Píďa – Davoš a Kody – Ježek našli 18 lístečků z 21, a tak chybějící tři slova ve zprávě museli hádat. Šli jsme dál do kopce po kamenech podle žluté značky, až jsme došli k Hejšovině - Szezeliniec Wielki, kde jsme začali hledat po skalách úkol ze složené zprávy. Došli jsme k horské chatě, kde nás Sokolí máma učila dělat panoramatický náčrtek, a pak jsme měli sváču. Po svačině jsme šli do skalního bludiště po šipkách. Bylo hodně sněhu, a tak byly zmrzlý schody šplhací. V bludišti jsme se koukali z různých vyhlídek na krajinu. Nejlepší byla cesta do Pekla, protože byla drsňácká. Šli jsme nebo spíš jeli po zasněžených zmrzlých schodech mezi skálami dolů. Skoro všichni jsme občas spadli, ale Medvěd tam zapadl do závěje mezi skály celý. Z Pekla jsme obtížně lezli nahoru, protože místo schodů byla pouze šikmá ledová plocha. Dál jsme šli opět po různých vyhlídkách, až jsme sešli ze stolové hory po schodech nad Karlow. Tam jsme si dali další sváču a ve volné chvíli jsme ucpávali s Kaštanem a Kodym potůček vytékající z hory. Od potůčku jsme šli po kamenité cestě do vesnice Karlow a za vesnicí jsme odbočili do lesa na červenou značku kolem Lisi Grzbiet.
Cesta vedla převážně potokem tekoucím po cestě, a tak jsme skákali po kamenech a byli zase mokrý. U Bledných skal jsme odbočili na zelenou a Medvěd se Sokolí mámou se do Bledných skal šli podívat. My jsme šli dál k Ostra Góra, protože už hodně hodin, a tak jsme si cestou hledali různé zkratky, až jsme prošli do Polského vojenského prostoru. To už jsme byli skoro na hranicích, kde jsme si s Píďou a Kodym sedli na hraniční kameny. Cestou k autu stihnul Kody shodit železný mlýnek, který jsme mu pak s Medvědem pomáhali opravit. Po večeři mě Píďa učila souřadnice S42 a pak jsme šli spát.
Zapsal Davoš
Neděle 4.dubna 2010
V neděli ráno jsme se probudili, převlíkli se a šli se nasnídat. K snídani byl mazanec a čaj. Po snídani jsme se balili na další výlet, který vedla Ježek a já jsem jí ukazoval trasu, kterou jsem vyluštil podle souřadnic S42, které jsem dostal od Píďi. Od klubovny jsme jeli s Kaštanem a jeho ukecanou navigací namluvenou hercem Liškou do Lhoty u Machova, kde Kaštan zaparkoval Šarika. Dál jsme šli do osady Řeřišný, kde jsme viděli v pangejtu žabí vajíčka, žáby, čolky a koně. U lesa nám Sokolí máma vysvětlovala na pomníku s křížkem jednotlivé části erbů a znaků na pomníku. Od rozcestníku „U zabitého“ jsme šli do drsnýho krpálu na Soví hrádek, kde jsme snědli banány a honili se po skalách. Cestou na Junáckou vyhlídku jsme potkali sněhuláka, u kterého jsme se fotili, a mezitím mu Davoš podal ruku, až mu upadla, a tak jsme jí se Sokolí mámou připevňovali zpět. Dál jsme pokračovali na Signál – Bludiště. Cestou jsme přišli na planinu, kde jsme si dali sváču. Po Bludišti jsme šli dál na Junáckou vyhlídku, kde Píďa zapisovala zápis do pamětní knížky na skále. Z Junácké vyhlídky jsme šli na Pánův kříž, kde jsme se domluvili, že cestu zkrátíme, abychom stihli prohlídku v muzeu Merkuru. Místo na Kamennou bránu jsme šli rovnou na Božanovský špičák a cestou potkávali různé tvary skal v podobě zvířat. Na Špičáku jsme udělali společnou fotku a pak jsme si s Ježkem vyměnili batohy a šli po zelený k rozcestníku „U Zabitého“ a zpět přes Řeřišný k autu do Lhoty u Machova. Jeli jsme do muzea stavebnice Merkur v Polici nad Metují, kde jsme viděli jezdící mašinky, Ocelové město a další různé sestavené ukázky. Pak jsme si vzali nějaké letáčky a šli do dílny zkoušet postavit modely z Merkura. Ježek sestavil nápis KOTVA 91, a tak jsme se u něj vyfotili. Z výstavy jsme šli po svých zpět, protože Kaštan mezitím odjel na klubovnu, kam přišli místní skauti uložit věci z jejich Velikonoční výpravy. Potom byla večeře a po ní jsme si plnili různé body do nováčkovky a psali kroniky, Píďa nakreslila hezký obrázek do pamětní knížky.
Zapsal Kody
