Eskymácká výprava Štíří důl - 28.-31.01.2010
Účastníci: Kaštan, Sokolí máma, Medvěd, Sylva, Mirka H., Píďa, Kody, Ilča, Davoš, Bert, Bart, Veverka, Michalka, Žabák, Vlčice, Martin W., Jana W., Rybka, Karol, Ježek, Řízek a Adámek
Čtvrtek 28.ledna 2010
Sešli jsme se skoro jako vždy u Sindatu. Začali jsme dávat batohy do auta. Když už jsme byli připraveni, vyjeli jsme. Zastavili jsme na jedné benzince a jinak jsme pokračovali až na Štíří důl. Cestou jsme se rozpojili a Žabákovo auto (i s lidmi) se ztratilo. Našli jsme správnou cestu a jeli na místo, kde už byli všichni (oddíly: Kotva, Brno-Tuřany a ABS). Vybalili jsme auta a šli jsme na večeři, která už byla hotová. Byly bramboráky s masovou směsí, které byly moc dobré. Pochutnali jsme si. Menší děti zůstaly v chatě pod vedením Sokolí mámy a my větší jsme šli na běžkách na velký kopec u chaty. Nahoru to někdo vzal bokem, někteří pěšky a někdo stromečkem. Ani jedním způsobem to nešlo, protože pokaždé jsme se bořili po kolena do sněhu. Dolu to bylo možná ještě horší. Zaprvé v tom sněhu jsme neviděli naše lyže a pořád jsme v tom hlubokém sněhu padali. Někteří, jako Rybka, si udělali nějaké ty kotrmelce i s běžkami. No, ale zvládli jsme to. V chatě jsme si vybalili bágly a šlo se spát.
Zapsala Rybka
Ve čtvrtek jsme přijeli na Eskymáckou výpravu. Potom jsme si v chatě zazpívali písničky a Brňáci pro nás připravili speciální písničku o Eskymácké výpravě. Po večeři a nástupu nás kouzelný Kaštan rozděloval do skupin, abychom mohli hrát různé hry, třeba obsazování ostrovů na stole a přitom jsme hráli další hru, při které jsme dělali na povel Sokolí mámy dvojce, trojce, čtverice nebo pětice. Potom byla večerka a šli jsme spát .
Zapsal Bart
Pátek 29.ledna 2010
Ráno jsme se probudili a nešli jsme na rozcvičku, protože jsme měli službu v kuchyni. K snídani jsme krájeli makovec a vařili čaj. Potom jsme začali loupat brambory a strouhat mrkev na polévku. Následoval nástup. Převlékli jsme se do kroje a nastoupili si. Koperník řekl denní heslo, které znělo: „přátelské služby se neúčtují“. Po nástupu jsme šli s Radilem na zeměpisnou procházku okolo rybníka, který se jmenoval Řeka. Povídal nám, jak poznáme stromy, o rybničním hospodářství a všechno možný o přírodě. Asi v půlce cesty se Řízek s Bivojem vraceli, protože Řízek neměl namazané běžky a nemohl jít dál. Pak jsme šli k prasátkům, kde si Radil oblíbil jednoho hnědookého čuníka. Pokračovali jsme dál a po chvíli se k nám Bivoj zas připojil. Vyšli jsme na silnici a šli k chatě. Když jsme tam došli, byl oběd, ke kterému byla zeleninové polévka a sekačka s bramborem. Po obědě byl polední klid. Potom jsme vyráběli energetickou bombu. Do ní jsme přidali: pytlík rozdrcených lískových oříšků, pytlík rozmačkaných brusinek a rozinek, pytlík slunečnicových semínek, půl pytlíku vloček, pár lžic kokosu, pytlík sušeného ananasu a sklenici medu. To jsme vše zamíchali do sebe a nacpali do skleniček. Pak jsme se šli připravovat na noční výsadek. Zabalili si 7 věcí, 11 minutovku, čelovky, karimatky a běžky. Oblékli se do teplého oblečení a vyjeli. V autě jsme museli mít čepici přes oči, abychom nevěděli kam jedem. Když jsme dojeli na místo výsadku, šli jsme si rozdělit funkce. Kody byl fotograf a dál si to nepamatuju. Mezitím nám řidiči vyházeli věci z aut, jako že ztroskotala vzducholoď. My si namazali běžky a vyrazili. Cesta se zdála nekonečná a po chvíli jsme už nemohli. Najednou jsme došli na křižovatku, kde jsme zjistili, že jsme se ztratili. Museli jsme se vracet. Když jsme byli už hodně unaveni, vyndali jsme karimatky sedli si a dali si energetickou bombu. Potom jsme šli po správné cestě dál. Když jsme konečně došli na první stanoviště, hledali jsme tam památný strom a úkol. Ten jsme však nenašli, zašli jsme do hospody, kde nám řekli, že úkol je tam. Byl na pípě. Svlékli jsme se a začali luštit, kde je další stanoviště. To jsme však nezjistili. Zavolali jsme Piškotovi s Radilem, aby pro nás přijeli. Mezi tím jsme se sbalili a šli se ven koulovat. Když vedoucí přijeli, naložili jsme běžky do aut a odjeli do chaty. Tak jsme za odměnu dostali pudink s ovocem. Najedli jsme se, převlíkli do pyžama a šli spát .
Zapsala Ilča
V pátek byl budíček v půl osmé a do pěti minut jsme se museli obléci na rozcvičku, která měla být do půl těla. Po rozcvičce jsme šli na snídani. Po snídani byl ranní nástup a hned po něm jsme se šli převléct na běžky. Ještě než jsme odjeli, zahráli jsme si hru s hůlkami, kdy jsme měli jako zachraňovat věci ze ztroskotané vzducholodi. Po hře jsme si navoskovali běžky a jeli jsme do přírody. Na pláni před rybníkem Řeka už byla připravena další hra, při které jsme měli za úkol stopovat zraněného tuleně a potom ho sníst. Když hra skončila, asi pět minut jsme si odpočinuli a pak jsme si museli postavit hromadu sněhu na další hru. Když byly hromady hotové, seřadili jsme se za sebe a házeli jsme hůlkami - harpunami na hromadu - tuleně. Když hra skončila, jeli jsme na chatu a potom jsme si dali večeři. Po večeři jsme postavili dvě židle proti sobě a pod ně jsme natáhli provázek. Ten kdo oběhl dřív a vzal provázek, vyhrál. Nakonec jsme si vzali papír a museli jsme složit krátkou básničku, kterou jsme napsali citronovou šťávou na papír. Když bylo vše hotovo, zapálili jsme svíčku a nad tou jsme drželi papír, aby se tam ta zpráva objevila. Nakonec jsme se šli převléct do kroje a pak byl večerní nástup. Po nástupu byla večerka a po večerce jsme se převlíkli a šli jsme spát.
Zapsal Bert
Sobota 30.ledna 2010
V sobotu ráno jsme šli na rozcvičku společně se skauty a otužilí z nás šli do půl těla. Po rozcvičce jsme se převlíkli a šli jsme na snídani, po které byl nástup v krojích. Při nástupu se vyhlašoval program a denní heslo: „Nedělej jinému to, co nechceš, aby dělal tobě“. Po nástupu jsme se šli převléci do věcí na běžky. Šli jsme přes rybník, kde jsme nemohli najít cestu, a tak Medvěd udělal kolečko před potokem, který jsme nemohli prolézt, ale se nám podařilo vyjít na rybník, který se jmenuje Řeka. Dospělí tam udělali kolečko na závodní okruh a pak šli připravovat další hru. My jsme zatím na běžkách závodili, kdo nejrychlejší uběhne okruh v jednotlivcích a pak po skupinkách. Za nějakou dobu si pro nás přišla Sokolí máma a řekla, že už je připravená hra na hlídání tuleního masa. Medvěd s Bivojem byli medvědi, kteří hlídali tulení maso, a my jsem je měli získat zpět. Po zahájení hry jsme všichni šli hledat strom s tulením masem a museli jsme se vyhýbat medvědům, aby nás nechytili. Kdo ukořistil pět kousků tuleního masa (bonbonů), šel pomáhat svojí družině tím, že odlákal medvědy nebo prošlápnul stopu a jinak pomáhal zastavit medvědy. Po hře proběhlo vyhodnocení a rychle jsme jeli přes potok k našim tuleňům ze sněhu a po silnici na chatu, kde byl hned oběd. Po obědě nám Sokolí máma diktovala obrácený slova a my jsme je museli přeložit, jak se říkají správně. Večer bylo divadlo od malých družin a od velkých skautů jsme si prohlíželi fotografie, které dělali odpoledne. Nakonec jsme si zazpívali písničky a po večeři byla večerka s vysvětlením denního hesla. A pak jsme šli spát.
Zapsal Davoš
Neděle 31.ledna 2010
V neděli ráno nás vzbudil Piškot a šli jsme na rozcvičku, někteří kluci jen do půl těla. Po rozcvičce se jsme převlékli do krojů a šli na snídani, po které byl nástup, kde bylo vyhodnocení včerejšího dne a vyhlášen hlavní úkol dnešního dne a to balení a úklid. Vlčatům a světluškám Sokolí máma rozdávala diplomy a pamětní lístečky z Eskymácké výpravy. Pak jsme si vysvětlili včerejší heslo dne a Koperník nám řekl heslo dnes na dnešní den: „ Když něco končí, tak něco nového začíná“, o kterém jsme měli přemýšlet při balení a uklízení. Při balení jsme nacházeli i některé věci, které jsme ztratili a nemohli je najít. Nakonec jsme zametli a dali jsme bágly do aut nebo Méďovi do plecháče (vleku) a běžky dával Medvěd s Kaštanem na střechu Šarika. Před obědem jsme šli kreslit pamětní lísky. K obědu byly polévka, šunkofleky a štrúdl nebo buchta od Čokolády. Po obědě byl poslední nástup, na kterém Piškot vyhodnotil celou Eskymáckou výpravu na téma "Trosečníci polárního moře" od spisovatele a cestovatele Františka Běhounka. Pak Piškot předal Kotvě putovní vzducholoď a rozdali jsme si nakreslené pamětní lístečky. Rozloučili jsme se a Kotva se rozdělila na dvě skupiny: Žabáci, Ježek a Bertíci s Řízkem jeli zpět do Plzně a Méďobus se Šarikem pokračovaly na jarní prázdniny na Králický Sněžník, kde jsme se ubytovali na faře Magvia v Dolní Moravě.
Zapsal Kody
