Výprava na Slavkáč - 11.-13.12.2009

Účastníci: Čert, Pískle, Píďa, Kody, Ilča, Rosňa, Řízek a Káča

Pátek 11. prosince 2009
V pátek odpoledne jsme jeli vyzvednout Píďu a při odjíždění Medvěd zjistil, že mu nejde řadit. Zůstala mu tam trojka, a tak na ní jel na místo srazu k Hlavnímu nádraží na prašné parkoviště, kde už byl Čert, Rosňa a Káča. Pak jsme čekali na zatoulanou Ilču a hurá na Slavkáč. Cestou jsme ještě vyzvedli Pískle a jeli na dálnici. Na benzínce, kde Čert stavěl pro naftu, jsme si došli na záchod a Řízek si koupil brambůrky. Pokračovali jsme přes Planou do Podlesí, kde jsme nechali auto u závory do lesa. Hodili jsme si bágly na záda a za tmy šli na boudu. Na každé křižovatce jsme na sebe čekali, ale hlavně na Řízka, který šel pomalu. Když jsme došli k brodu, skákali jsme přes ostrůvek a samozřejmě Řízek šlápnul do vody. Pak už zbýval ten nejstrmější kopec a byli jsme na boudě, kde Čert zatopil a my jsme se šli vybalovat. Mezitím jsme odevzdávali jídlo do bufetky, což je plechová bedna, do které se dává všechno jídlo, aby ho nesežraly myši. Snědli jsme si vlastní jídlo k večeři a skládali puzzle pro Pidilidi a vymýšleli popletenou pohádku. Nakonec nám Čert dal příklad z matematiky, s kterým jsme měli s Řízkem problém, ale ostatní ho za pomocí kalkulaček vypočítali. Pak nám Čert pustil country písničky a šli jsme spát.

Zapsal Kody

Sobota 12. prosince 2009
Ráno jsme s Ilčou vstávaly v půl osmý, vzaly jsme si totiž službu na připravení snídaně - mazaly jsme rohlíky nutelou, která přešla mrazem, a tak jaksi vůbec nešla rozmazat. Nakonec jsme to nějak vyvrbily, ohřály čaj a všichni mohli snídat. Pak jsme si sbalili věci, Kody si bral celou krosnu se spacákem, aby si splnil v Bocmanský zkoušce bod „10 km se zátěží“. Sešli jsme k autu, cestou jsme se stavěli na hradě Boršegrýn, kde kousek odtamtud byl židovský hřbitov.
Byl tam na stromě takový papír, kde bylo napsáno, že hledají někoho, kdo znovu ožije z mrtvých. Hrůzou jsme radši utekli do Dukáta, které nás odvezlo do Lázní Kynžvart. Odtamtud jsme měli jít na rezervaci Kynžvartské kyselky, ale zahnuli jsme jinam. Když jsme na to po pár kilometrech přišli, vzali jsme to vzdušnou čarou, pořád jsme přelízali ohradníky pro krávy, a pak jsme na ně najednou narazili (na krávy). Tak jsme rychle přelezli a z bezpečného místa jsme se jim vysmáli, protože blbě koukaly. Pak Čert uviděl kance, a tak jsme šli jinudy, aby nás neprohnal, tím jsme se zdelšili trošku cestu.
Konečně jsme narazili na naučnou stezku, kde jsme u každého pramene vyvěsili úkol pro naše malé výrustky v oddíle - nejdřív na Jezevčím, kde se skládali puzzlíky (s jezevcem), na Liščím byla křížovka, v který vyšlo zrzavý kožich, a u Kančího byla popletená pohádka. Dále jsme vylezli na zelenou turistickou značku, kde jsme postavili trojnožku, abychom při zpáteční cestě věděli, kde odbočit. Tady Píďa s Ilčou začaly věšet obrázky zvířátek, po každém půl kilometru jedno zvíře. Dál jsme šli po modré, označující se jako Bušosova cesta, žluté a zelené a za nedlouho jsme byli v Kladské, kde jsme se měli sejít se zbytkem oddílu. Mezitím co se šli malí podívat na Kladské rašeliny, jsme si dali polívku v hostinci U Jezevce.
Když jsme zaplnili naše krky, šli jsme si rozebrat prťata - my velký jsme měli po dvojici. Já a Kody jsme vyfasovali Mourka a ukecanýho Davoše. Kousek jsme jeli auty, protože by to bylo moc dlouhý a bylo pozdě, na stezku jsme vycházeli postupně. Nejříve šli Píďa, Ilča a Žraloci, po nich my. Cestou měli pidilidi a vlčata hledat zvířátka a co nejvíce si jich zapamatovat. Nakonec jsme sešli k pramenům, úkoly zvládli všichni bez potíží, akorát pořád nevěděli, co je to za zvíře u Jezevčího pramene - Davoš říkal, že je to medvěd, to má z toho, že žije v Medvědí rodině. Mourek nám pak oznámil, že by to mohl být jezevec, když jsme u toho Jezevčího pramene. Potom už byl cíl, to bylo dobře, aspoň jsme si trošku odfrkli.
Malá kotváčata odvezli Kaštan s Medvědem zpátky do Kláštera a my měli jít pěšky na boudy, ale byla změna k lepšímu - šli jsme zpátky do Kynžvartu a jeli autem až k závoře. Odtamtud jsme se plahočili z posledních sil, protože jsme toho měli fakt dost. Na boudě jsme začali připravovat špízy z buřtů, nejdříve jsme nakrájeli buřty a cibuli, ale neměli jsme klacíky, který Kody hledal v lese. Nakonec jsme se všichni společně najedli, i s Řízkem, který říkal, že to nejí - a jakpak mu to chutnalo. Zanedlouho jsme ulehli na půdičku a dobíjeli ztracenou energii.

Sesmolila Rosňa.

Neděle 12. dubna 2009
Ráno připravovali snídani Píďa, Řízek a Kody, byl chleba s mazacím sýrem posypaný adžikou. To měli posypat jenom na půlku pro případ, že by to někomu nechutnalo. My, co jsme si vzali službu včera, jsme ještě pochrupovali nahoře. Když byl čaj a chleby hotovy, nasnídali jsme se. Pak jsem šla s Kodym balit, zatímco Řízek a holky přinášeli do boudy dřevo. Když jsme měli hotovo, vystřídali jsme se. Za nedlouho bylo už plno dřeva a dokonce i Řízek si sbalil.
Po všech našich povinnostech nám Čert připravil hru, hledali jsme pacičky zvířátek mezi kameny okolo boudy. Mělo jich být dohromady 23, ale to se nikomu najít nepodařilo. Potom už jsme opouštěli boudu, Čert šel napřed a chtěl nám udělat další sérii hry, kdy jsme měli najít podle značek k dopisu kartičky s názvy zvířat. Vycházeli jsme po jednom, ale sněžilo, tak by kartičky za nedlouho zapadaly sněhem. Když jsme se sešli všichni u auta a dali do něj krosny, vydali jsme se na procházku do Milíkova (Čert s Písklí a Káčou jeli autem). Cesta nebyla dlouhá a za chvíli jsme seděli v teple u dobré polívky v místní hospůdce U tří čápů. Tam jsme si pak zahráli jakýsi kvíz a vyhodnotily kartičky, které jsme měli hledat cestou ze srubu. Po té jsme k pacičkám přiřazovali názvy zvířat a ty nám potom Čert s Písklí sečetli. Pak už jsme jenom zaplatili a vyrazili domů, s hodinovým zpožděním, protože v hospodě šly špatně hodiny.

Zapsala: Rosňa