Vyhlašování ČPV – 21.11.2009

Účastníci: Kaštan, Jana, Čert, Pískle, Soptík, Píďa, Medvěd, Vendy, Rarášek, Davoš, Ilča, Rosňa, Mour, Mourek, Lída, Bětka, Klasik, Kašpy, Kody

Ráno jsme se sešli okolo deváté na Benzince u velkýho Tesca. Když jsme byli vši, rozhodli jsme se, kdo s kým pojede a vyjeli směr Praha.
Čert musel být na schůzi předsedů už o dvě hodiny dříve, tak Kaštan rozhodl, že až budeme čekat na vyhlašování, půjdeme do starýho města hledat Rychlé Šípy, jejichž figuríny mají být v životní velikosti na nějakém balkoně. Rychlé šípy jsme ale nenašli, i když jsme prolovili každé zákoutí ze strany od nábřeží. Došli jsme až na Staroměstské náměstí, kde nás Mour vodil s Kaštanovo berlí nad hlavou po vzoru místních průvodců.
Ze Staromáku jsme se šli podívat do krámku „U rytíře Kryštofa“, ve kterém nás provedl Mour a o každé zbrani nám vždycky něco poklábosil. Cestou zpátky k autům jsme se zastavili u plavební komory při projíždění lodí, koukali jsme, jak se zavřela vrata a napouštěla voda. Když byly hladiny vyrovnány, druhá vrata se otevřela, pak lodě zavrčely motorem a odjely, a my jsme též mazali k autům. Nasedli jsme do aut a vezli se na Strahov, kde bylo vyhlášení.
Před halou ČSTV na nás čekal Stařík s chorým Kašpym a Kodym. Chvilku jsme čekali na chodbě, pak nás zavolal Čert, že už začíná vyhlašování. Vyhlašovalo se od K1d až do C2staříků, já se umístila na 5. místě v K1 dívky, Kašpy byl 3. v K1hoši a Sopťa s Píďou nezklamali a zase byli 1. V C2 mládeže. Když se vyhlašovala kategorie C1, tak si Sopťa lamentoval, že to příští rok vyhraje, protože tam byly samý starší osoby. Pak nastala tombola, kde jsme měli štěstí a Vlčice vyhrála pádlo, a já vestu.
Po vyhlašování jsme se odebrali ven a tam se vyfotili, nasedli do aut a jeli a do Svatého Jana pod skalou, tam jsme zdolali kopec s krásnou vyhlídkou na krajinu, kde byla samá skála, zapadalo už sluníčko, a tak to do nás nasálo tu správnou atmosféru.
Po kopci následovala slíbená pizzerie v Loděnici, všichni vyhládlí a vyprahlí jsme zaparkovali, kde zbylo místo, a objednávali jsme si. KB blok se šel potom podívat na kuchaře u trouby, jak mu to jde. Všichni jsme si příjemně popovídali a pobavili se. Přišel čas na placení - té méně příjemné události, kdy jsme zjistili, že žaludky jsou sice plné, za to v peněženkách toho moc není. Od oddílu jsme každý z vyhlašovaných dostali sto korun na večeři. Když bylo zaplaceno, rozloučili jsme se, naskládali do aut a frčeli jsme domů.