Podzimní cyklo výprava do Novohradských hor - (základna Líčov) - 28.10. - 01.11.2009
Účastníci: Kaštan, Sokolí máma, Medvěd, Vendy, Sopťa, Kašpy, Bertík, Adam, Ilča, Davoš, Mourek, Píďa, Kody, Bětka, Ježek, Rybka, Řízek, Želva, Anička, Míša, Martina, Žabák, Vlčice, Karol
Středa 28.10. - 1. den – orientační cyklozávod
Ve středu ráno jsme naložili kola na střechu Méďobusu a do auta tašky s věcma a jeli na sraz, který byl u benzínové stanice Shell na konečné tramvaje č.2 na Světovaru. Začali jsme nakládat kola na vlek a bágly do vleku a do aut. Ještě než jsme odjeli, museli jsme dofouknout kola u aut a u vleku, a pak jsme jeli směr České Budějovice.
Cestou byly zastávky na čůrání a pak jsme pokračovali v jízdě. Když Medvěd zastavil u semaforu na červenou, protože byla rozkopaná celá silnice, Využili jsme to s Bětkou na další čůrání. Přelezli jsme svodidla a najednou skočila zelená a Medvěd volal, ať si rychle nasednem. Bětka přitom zakopla o svodidlo a rozplácla se na silnici. Naštěstí se jí nic nestalo a rychle naskočila do Méďobusu. U Protivína hledali Bertík s Martinem zapomenuté svačiny ve vleku. Bertík jí našel, ale Martin ne, a tak mu Kaštan řekl, že si jí najde až budeme vybalovat. V Českých Budějovicích jsme měli sraz u Tesca, kde nám místní skaut předával klíče od skautské základny Líčov, kam jsme jeli. Cestou přes České Budějovice jsme zahlídli balón a u Kaplice na železničním přejezdu blikaly světla červeně, ale ňákej pán nás pouštěl, abychom jeli dál. Vlak totiž stál hned za přejezdem a už tam přijížděli policajti. Pak nás Kaštan protáhl úzkýma uličkami Kaplice, ale odbočku na Líčov trefil správně. Když jsme odbočili z hlavní silnice, jeli jsme po užší cestě dál dozadu k tábořišti, ale přejeli jsme odbočku, a tak jsme se museli otáčet u nějakého cizího domu. Když pán viděl, že Méďobus má velkej vlek plnej kol, raději své auto přeparkoval a nechal Méďobus otočit na ploše před domem.
Pak jsme se vrátili a odbočili správně na brod, po několika metrech už jsme zahlídli skautskou základnu a jeli po louce k ní. Kaštan zapomněl, že má na střeše kola, a tak Dalmatina zaparkoval pod strom a tím si kola hned i složil. Medvěd se Sopťou mu je pomohli rozmotat z větví a Medvěd potom Píďě spravoval blatník. Mezi tím Martin prohledal celý batoh, ale řízky od maminky nenašel. Tím si vysloužil přezdívku řízek, protože o nich celou cestu mluvil a těšil se na ně. Nakonec si vzpomněl, že jsou doma v lednici.
Po zaparkování jsme začali vybalovat auta a vleky. Když bylo vše vyloženo, byl nástup, na kterém jsme se dozvěděli, že se máme převléci do cyklistického, že bude první výlet. Medvěd si nás hned vyfotil a Sokolí máma nám dala šifry, které jsme měli vyluštit. Byli jsme rozdělení do družin a po vyluštění jsme jeli na první stanoviště kolem Kancléřského rybníku do Dluhoště. Tam jsme museli zjistit, jak se jmenují nějací dva vojáci a jejich příjmení na deskách, které se nedalo přečíst, a zjistit za které to bylo světové války. Pak jsme jeli na rozcestí u Kamenice a tam jsme podle zadaných souřadnic na mapě zjistili, že máme jet dál kolem Myslivny do Sedla pod Kohoutem, kde jsme nechali kola, které nám hlídala Vendy. Dál jsme šli pěšky na kopec Kohout, na kterém jsme museli rozluštit nápis vytesaný na skále a namalovat nákres skály. Pak jsme běželi dolů z kopce a jeli dál do Velké Popelnice a Velké Skaliny, kde na nás čekal Kaštan s družinou Žraloků, kteří na Kohout nedojeli. Dál jsme jeli přes Děkanské skaliny, kde Anička na křižovatce při brzdění spadla z kola. Potom jsme jeli dál přes Líčov na skautskou základnu. Při prvním výletu jsme ujeli 17,5 km.
Služba - Delfíni ohřáli Kuře na paprice, které vařila Vendy s houskovým knedlíkem a pak byla večeře. Po večeři bylo vyhodnocení dne a vandrbuchů. Nakonec nám ještě Kaštan četl z knížky Tábor pod Modrou hvězdou a po večerce jsme šli spát.
Zapsal: Davoš a nadatloval Medvěd
Čtvrtek 29.10. - 2. den – pěší výlet
Ráno jsme se balili na cyklovýlet, jenže se sem vloudila chybička. Začalo pršet, a tak jsme šli až po obědě na pěší výlet. Dopoledne jsme si plnili stezky a odborky. K obědu byla polévka a paštika s chlebem. Po obědě jsme si dobalili a každý si měl vzít papír a pastelku, protože na kopcích byly raziče (kovové kolečka se znakem a my si dali na to papír a obkreslili jsme ho pastelkou).
No a vyrazili jsme auty do Hojné vody, odkud byl start. Někteří i v Méďobusu v kufru. Kufrová skupina byla: Rybka, Ilča a Davoš. Dorazili jsme na místo a šli se podívat na mapu u parkoviště, kam vůbec půjdeme. (To by nemělo cenu, kdybychom nevěděli kam jít). Vyrazili jsme nejdřív na Kraví horu. Trvalo nám to hodně dlouho, než jsme tam došli, protože jsme šli do velkého kopce a Kaštan měl berle a Sopťa mu pomáhal. Někdo z Pidilidí řekl: ,,Á Kaštan zase zdržuje“.
Když jsme dorazili na kopec, uviděli jsme velkou rozhlednu. Samozřejmě, že jsme tam vylezli, i když byla mlha, protože jinak bychom to nebyli my. Rozhledna měla snad nekonečně schodů, ale vylezli jsme nahoru a dolů. To je nejdůležitější. Obkreslili jsme si razič a šli jsme na Kuní horu, kam jsme dorazili až za tmy, ale to nám nevadilo. Šli jsme blátem, šlápli jsme do louží a cestu vedl Sopťa. Trochu jsme se báli, ale nakonec dostal pochvalu. Když jsme došli do Hojné vody, Sopťa + PP + PPP se dívali přes jeden plot oknem do domu na večerníčka. Za chvíli jsme byli u aut a jeli jsme do Ličova. Tam jsme měli večeři a po přečtení dalšího kusu knížky o Modré hvězdě se šlo spinkat. Dobrou noc.
Zapsala: Rybka
Pátek 30.10. -
3. den – dlouhá výprava
Třetí den v pátek byla velká výprava na kolech. Byla zima, tráva byla
úplně zmrzlá a na střechách byly dokonce i malinké rampouchy.
Všichni už byli vzhůru a běhali venku. Byl klid. Ale ve chvíli, kdy začal
Kaštan se Sopťou svolávat k snídani, začal u dětí ruch.
Začaly tam lítat jako střeštiprdla. Každý hledal svůj ešus, lžíci a hrnek.
Než vstoupil každý do klubovny, nalil si před klubovnou čaj.
Tiše proběhla snídaně a jelo se na ten velký výlet, o kterém vám budu právě
vyprávět.
Bylo asi tak deset hodin, kdy se mělo odjíždět. Děti pomáhaly vyndat
kola z kolárny a dávat je na vlek. Popojelo se několik kilometrů od srubu. Zastavili
jsme se ve vesnici Benešov nad Černou, kde jsme sundali kola z vleku a vyrazili jsme.
Jeli jsme chvíli lesem a chvíli po kamenné cestě. Bylo ticho. Nikdo
nekřičel. Krajina byla hezká a příjemná. Zastavovali jsme skoro každou chvíli na pití,
na čůrání a na focení. Čas od času si někdo chtěl dát i tatranku nebo müsli
tyčinku. Na každé zastávce musel splnit každý nějaký úkol. Byli jsme po družinách.
Bylo asi 12 otázek třeba jako: pro koho a v který rok byla postavena
kaple v Kuří anebo kolikaboký sloup je v Benešově nad Černou. Dojeli jsme přes Pohorskou ves, kde jsme nakoupili v infáči, až k Huťskému rybníčku u bývalé Terčiny huti a zastavili se na svačinu. Po jídle jsme jeli kolem Žofínského pralesa až k rakouské hranici. Na základnu
jsme se vrátili, když už byla skoro tma.
Všichni už byli pěkně utahaný, sotva se
drželi na nohou, ale kvůli večeři se každý probral. Všichni usedli do klubovny,
zazpívala se písnička k jídlu a ňamňam jídlo bylo v bříšku.
Kaštan otevřel knížku a začal nám číst pohádku o skautech. Když doznělo poslední
slovo, všichni se pomalinku odebrali z klubovny a šli si za kuchyň umýt svůj
špinavý ešus. No a pak už čekala jen teplá postel se spacákem. Tak AHOJ zase příště!!!
Zapsala: Želva
Sobota 31.10.
Ráno jsme vstali a najedli jsme se.Potom jsme naložili kola na vlek, nasedli do aut a jeli jsme do Horní Stropnice. Zde jsme sundali kola, udělala se skupinová fotka a vyjeli jsme. Davoš pochvíli zajel do strouhy. Poté, co jsme jej ze strouhy vytáhli, vyjeli jsme do „mírného“ kopce. Ale ne všichni. Včera přijel Žabák s Vlčicí a Karol, která byla po nemoci, ale moc toužila si poslední výlet projet a užít si s námi. A tak se tedy Karolka vezla se Žabákem do kopce za Dlouhou Stropnicí autem, na kopci Karol vysadil a dělal nám doprovodné vozidlo.
Dál jsme jeli už po cyklostezce, Pidilidi jeli rovnou do Nových Hradů a my starší jsme jeli delší cestou kolem Veverského rybníka. Cestou byly pěkné sjezdy a k Zevlovu rybníku jsme sjížděli po červené značce bahnem. Když jsme se sešli s pidilidma, nasvačili jsme se a už zase po silnici jeli dál.
Kolem 13:00 hodiny jsme dojeli do našeho cíle - městečka Nové Hrady. Dorazili jsme na hrad, zakoupili lístky na prohlídku, snědli zbytky svačiny a počkali pár zbývajících minut. Když nadešel čas, seskupili jsme se, navlékli papuče a vešli do hradu. Prohlídka se všem moc líbila. Brzy se ukázalo, že malí členové jsou unavení, a tak nasedli do Žabákova auta a jeli v roli doprovodného vozidla. Cesta zpátky do Horní Stropnice uběhla celkem klidně, projeli jsme kolem vodní nádrže Humenice, kde čekal Žabák s autem. Po tom, co jsme dorazili do Horní Stropnice, rozhodlo se pár skautů, kteří byli pořád čilí, že pojedou domů do skautské základny Líčov na kole. Byli to tito odvážlivci: Ilča, Kašpy, Sopťa a já. Jeli jsme už potmě a na základnu jsme dorazili na pokraji zhroucení, ale při vědomí. Dostali jsme teplý čaj, čokoládu, převlékli jsme si ponožky, najedli jsme se a šli spát.
Zapsal: Adam
Neděle 01.11. - 5. den – překážková dráha
V neděli ráno jsme se probudili a přišel k nám Kaštan, který nám řekl, jestli se naučíme písničku, kterou zazpíváme Sokolí mámě. Všem se sice nechtělo, ale někteří šli s chutí, protože věděli, že bude sranda. Kaštan nám jí asi čtyřikrát zazpíval a pak jsme si jí několikrát zopakovali. Když jsme ji uměli, šli jsme ji zazpívat do klubovny, kde spala admiralita. Hned jak jsme otevřeli dveře, začali jsme zpívat: „Sokolí mámo, Sokolí mámo, jídla máme málo, dej nám jíst“. Pak se pískla snídaně a k ní byly rohlíky se Syslovkou, marmeládou a nutelou s čajem.
Po snídani začal Žabák, Medvěd a Soptík připravova překážkovou dráhu. My si mezitím balili a po zabalení jsem šel sekat třísky na doplnění do klubovny, aby měli ostatní, co přijedou po nás, čím rozdělat oheň.
Když jsme měli sbaleno, šli jsme na výklad trati, který vysvětloval Žabák a na kole ukazoval Sopťa. Potom se začalo soutěžit v překážkové dráze na čas, za nesplněný úkol bylo pět sekund navíc a za objetí překážky deset sekund navíc. Na startu jsme se seřadili a postupně nás Vlčice pouštěla na trať, přitom stopovala čas a zapisovala výsledky. Trať začínala jízdou po prkně, pak jízdou mezi prkny a přes kořen dál přes lávku a zase mezi prkna, objet dřevěný stojan, pak slalom mezi špalky ve vysoké trávě a potom za jízdy sebrat a hodit prkénko na dveře a dojet co nejdříve do cíle. Když dojely všechny děti, vyrazilo na trať vedení. Potom jela služba opravy, a protože už byl hotový oběd, závod jsme přerušili a šli se najíst. K obědu byla čočková polévka a těstoviny s omáčkou a sýrem. Po obědě Kaštan rozdal úkoly družinám - sbalit se a dodělat věci, které jsme dostali za úkol ráno. Pak se měl dojet závod, ale už bylo hodně hodin, a tak jsme rychle naložili bedny a navázali kola a odjeli směr Plzeň.
Cestou jsme ještě stavěli na záchod na Benzině, kde dávali ke Coca Cole pantofle. Po příjezdu do Plzně na nás už čekali rodiče a pak jsme jeli domů.
Zapsal: Kody a nadatloval Medvěd
