ČPV Sázava a tajná výprava 23.-24.5.2009

Sobota 23.5.2009
Ráno mě okolo šestý vyzvedl Čert v Malesicích, pak jsme jeli ještě pro Martinu, která bydlí na Lochotíně, a rychle na klubovnu, protože jsme měli zpoždění. Naložili jsme lodě a pádla a vyrazili do Týnce. Když jsme dorazili, převlékli jsme se do hydra a šli se podívat na vysvětlování trati. Pak byla tombola, někteří od nás vyhráli poukaz na sjezd Sázavy, ale nic hmotnýho jsme nevyhráli. A protože jsme měli čísla až od 118, šli jsme si zahrát ňáký hry. Nejdřív jsme hráli Souzelení, Buldogy a na konec Mravence v medu. Pak už byl čas, odnesli jsme lodě nad start a šli se podívat na první brankoviště, které bylo hned pod jezem. Start - Á jedem. Nejdřív jel Kaštan, jako dozorce, pak já a Kašpy (kterej mi kryl záda). V prvním brankovišti byla hned pod jezem schejbačka, pak přistání a najetí do proudu, kde jsme měli najet do povody. Dál jsme pokračovali jakousi olejovitou cestou, protože nás tam čekal jez, kde bylo další brankoviště - protivoda, pak traverz na druhý břeh, kde byla povoda, a pak ještě na další stranu zase do povody. Museli jsme ale dávat bacha na banány, protože branky byly hned pod jezem, kde se pletli sváteční „vodáci“ a měli blbý připomínky. Na další brankoviště se to zase šíleně táhlo, a protože jsme byli úderná skupina, jeli jsme vcelku rychle a ujížděli banánům, který jsme měli pořád v patách. Třetí brankoviště byli tři přesazený povody, v jedný brance se mi připletla do cesty ňáká kajakářka (Žabák radil, strhnout šprajdu a cvaknout). V Pěnkavě byl další jezík, pod kterým bylo další brankoviště, přistání napravo a pak nalevo protivou. Pod lesním jízkem se nám zase na paty nalepili banáni (pořadatelé se s nimi nepárali). Tam bylo pouze jedno přistání, dál už byli všichni znavení z věčného pádlování (včetně Kaštana), takže jsme se napůl flákali. Šestý a poslední brankoviště bylo v soutěsce, vjeli jsme skrz schejbačku mezi kameny, pak do protivody (která bylo špatně postavená, tak se dala špatně jet, takže jí vlastně nemam), a na druhý straně povoda. Pak hurá do cíle, cíl byl dvakrát větší než normální branka, tak jsme se všichni trefili (Poděs to měl tak tak). Když všichni připluli, rozebrali jsme lodě - já a Kašpy jsme půjčili kajaky Rarachovi a Kodymu, my jeli na Americe (a jako správný kajakáři samozřejmě v sedě, ne). Když pak byly peřejky, dali jsme to po boku, jenomže se nám do cesty připlet šutr, no ... a pak jsme vylejvali. Konečně jsme už byli v kempu, letos neměli tolik jídla jako minulej rok, ale aspoň něco. Opekli jsme si buřty, snědli, co bylo k jídlu, a pak jsme se už pakovali, naložili lodě a vyrazili do 'Tajňákova'. Já a Kašpy jsme tentokrát jeli s Kaštanem (do Týnce jsme jeli s Čertem), ten mě a Ilče řekl, že se máme naučit skautský slib (nám to vlastně už bylo jasný předtím, kam jedem, když se Žabák prokec s tím, že budeme spát na chatě, no a kroje... takže slibák u Kaštana na chatě). Když jsme dorazili, šli jsme s holkama na mech, Kaštan už měl většinu připravenou, takže na nás byl jenom mech a písek na cestičky, zatímco Kašpy stavěl hranici z připravených polen. Pak přijeli ostatní (ještě jeli vykládat lodě na klubovnu), převlíkli se do krojů. Kromě mě a Ilči, sliboval ještě Rarášek a oheň s námi zapalovala Fiška, která vlastně neslibovala. Pak jsem si ještě jednou přelítla očima text skautskýho slibu, zapálili jsme fagule a šli na věc. Zapálili jsme oheň, sedli si na pařezy a nejdřív sliboval Rarášek, ten to zmáknul levou zadní, stejně tak Ilča, jenom mně se to ňák vykouřilo z hlavy. Pak ještě slibovala Sokolí máma, která teda koukala, když se to těsně před slibem dozvěděla. Po slibu byla Ilča pasovaná na Kormidelníka družiny Kosatek, Kody na člunaře Rejnoků a já na kormidelníka družiny Žraloků. Po slavnostní části ohně jsme probrali dnešní plavbu a už se pomalu od nejmladších odebírali do říše spánku. Nakonec jsme šli spát i my starší a u ohně zůstala jen Admiralita. Pod plachtou, kde jsme spali, nás Poděs upozorňoval, že kdyby někomu slzely oči, tak to budou samozřejmě jeho ponožky (jak jinak).

Zapsala Rosňa

Neděle 24.5.2009
Budíček nebyl přesně stanoven, a tak jsme vstávali, až jsme se probudili. Ke snídani byl chleba s marmeládou a čaj. Po snídani jsme si balili věci a myli nádobí. Potom jsme se rozdělili na dvě skupiny (první skupina byla: Rybka, Píďa, Ilča, Rosňa, Kašpy a Kody a druhá skupina byli ti ostatní ). Ti větší měli takový rádcovský kurz, kde jsme si povídali o věcech, co se nám líbí nebo nelíbí, co bychom změnili a co od nás dospělí očekávají. Ti ostatní se učili stavět stan ve skupinách pod vedením Raráška a Poděse. Poté jsme začali vařit oběd na kanadských svících. Šlo to docela dobře, akorát to do dost čoudilo. Když jsme byli s vařením odhadem v půlce, tak jsme se šli vykoupat do přehrady. Voda byla na dospělé studená a na nás byla skoro akorát. Při koupání kdo chtěl, tak si skočil ze skály. Mezi těmi, kteří skákali, byla taky Karolínka. Za chvíli jel parník, tak jsme se houpali na vlnách. Když vlny skončily, vylezli jsme z vody a šli dodělávat oběd. Za hodinu jel parník zpátky. Za tu hodinu jsme stihli dodělat oběd, najíst se a z půlky umýt nádobí. Najednou jsme viděli parník v zatáčce, a tak jsme se šli rychle převléct do plavek. To byl fofr. Takhle rychle jsme v plavkách asi ještě nebyli. Stihli jsme to, a tak jsme se zase houpali na vlnách. Potom jsme vše uklidili a vyrazili na cestu do klubovny. Když jsme vylezli z aut, čekali už na nás skoro všichni rodiče. Vyložili jsme si věci, odvezli do klubovny družinové bedny a po rozloučení jeli domů.