Eskymácká výprava 29.1. – 1.2.2009 Účastníci: Kaštan, Sokolí Máma, Vlčice, Žabák, Medvěd, Vendy, Píďa, Poděs, Kody a Rybka Odpoledne si pro mě přijel Medvěd s Kodym, Píďou a Vendy Méďobusem. Po chvíli ještě přivezl Švéd Poděse, takže jsme byli všichni a mohli jsme vyrazit na cestu. Měli s námi jet ještě Davoš a Karol, ale ti onemocněli a dostali antibiotika, a tak museli zůstat s babičkami doma. Zbytek batohů nám vezl Žabák, který vezl Vlčici a Kaštana ještě se Sokolí Mámou, která musela být v práci až do čtyř hodin, takže na chalupu přijeli až skoro hodinu po nás. Nám cesta trvala asi čtyři hodiny, protože jsme se ještě stavěli ve Žďáru nad Sázavou v Albertu, kde si Vendy s Medvědem potřebovali něco koupit. Když byli pryč, volal Žabák a ptal se Kodyho, kde jsme, jestli Ve Žďáru. Kody mu na to řekl, že ne, že jsme u Alberta. Po příjezdu na chalupu jsme se ubytovali a nastěhovali k dalším dětem, které přijely před námi. Pokoje měly Eskymácká jména – Isuragtunig, Naviakkag, Nigsiutug, Arnag, Anniarvik a Tarralijaarvik. Když přijel zbytek výpravy, byli jsme všichni a začala večeře. Brněnští skauti před jídlem zpívají písníčku: „Dobrou chuť, s dobrým jídlem roste chuť, dobré jídlo si tělo žádá. Jen si dej, nebuď na sebe tak zlej, špatně žije ten, kdo strádá. Po večeři bylo představení oddílu, kdy o sobě každý něco řekl. Na výpravě byly skautské oddíly č. 39 + 93 z Brna-Tuřan, č. 30 z Brněnce (Svaz skautů a skautek ČR), 92. oddíl Stopaři z Brna (Skauti ABS) a 1. oddíl Kaňka z Ivančic a 91. OVS Kotva z Plzně (Junák – svaz skautů a skautek ČR). Po představení byla první etapa hry, při které jsme vyběhli ve n a hledali padáky, na nichž byla v pouzdře zašifrovaná zpráva, že správce rezervace potřebuje pomoc, protože v kraji hodně ubývají lední medvědi. Po vyluštění zprávy jsme zazpívali večerku a šli spát. Zapsala: Rybka
V pátek ráno byl budíček v půl osmé a hned rozcvička na pokojích - každý pokoj zvlášť. Pak jsme šli na snídani, měli jsme chleby s marmeládou a čajem. Po snídani byl nástup v krojích. Zazpívali jsme si Skautskou hymnu, řeklo se heslo dne a také jsme se dozvěděli program na celý den a měli jsme si připravit o poledním klidu scénku na téma Eskymácká vesnice. Dopoledne jsme se šli poprvé na běžky vyzkoušet si, kdo co umí. Po rozdělení do družin před chatou jsme vyšli na kopec zvaný Dráteničky. Tam jsme si každý objel výcvikové kolečko, na kterém byly úkoly jakým běžeckým stylem máme pokračovat další část úseku. Pak nás vzal Piškot na skály na Dráteničkách, povídal nám o vzniku skal a ukázal nám skříňku s nosítky, která by měla být u každé horolezecké skály. Potom přišel Radil a jeli jsme všichni na běžkách na druhou stranu kolem kopce a zamířili do lesa, kde vůbec nebyla běžecká stopa. Tak z toho nakonec byl „běžkocros“. Radil nám cestou ukazoval různé stromy a povídal o nich. Po obědě nám Piškot v jídelně ukázal, jak máme zabalit raněného do karimatek a spacáků a jak ho transportovat na místo, kam se dostane záchranka. Potom jsme šli znovu na kopec Dráteničky, ale bez lyží, a to protože jsme si šli transport vyzkoušet. Každá skupina měla čtyři karimatky a dva spacáky a pásky, uzlovačky a šátky. Našli jsme zraněného a museli jsme si udělat nosítka, rozložili jsme na zem šátky, uzlovačky, pásky a na to položili karimatky na sobě naskládaný, na ně spacák a na to opatrně položili zraněného a přikryli ho spacákem, kolem hlavy jsme mu dali rukavice nebo kdo co měl po ruce a svázali jsme jej páskama, uzlovačkama a šátkama. Potom jsme se snažili dostat zraněného opatrně z kopce k chatě. Před večeří jsme měli přednášku o běžkách a dalším sportovním vybavení a oblečení. Pak jsme šli před chatu hrát hru se svíčkami s tím, že vyhrál ten, komu vydržela svíčka hořet nejdéle a vítr nebo ostatní mu ji nesfoukli. K večeři byly nudle s mákem a po ní hned nástup, na kterém nám Radil ukázal vzácný Skautský symbol vyrobený k 75.výročí Českého a Slovenského Skautingu a podepsaný skautskými legendami. Pak byla večerka a šli jsme spát. Zapsal: Kody a nadatloval Medvěd
Dnešní den pro nás začal už ve tři čtvrti na dvě v noci poplachem a noční hrou – měli jsme se vydat po stopách a pátrat, proč medvědi ubývají. Po probuzení nám Piškot coby správce rezervace řekl, že se máme obléci a vzít si běžky. Když jsme byli připraveni, vyslechli jsme si instrukce a dozvěděli se, že start hry je ve vesničce Samotín u hasičárny. Na cestu jsme se vydali po týmech. Náš tým měl trochu problém najít tu vesnici, ale takém najít tu hasičárnu. Všichni jsme si ji představovali jako velkou budovu, ale ona to byla malá bouda jako garáž a na ní (což nás zaujalo) byl zabudovaný malý počítač s internetem. Přečetli jsme si naše psaní a vyrazili na další cestu. Měli jsme za úkol dojít po silnici na konec vsi k lesu a tam pak jít dál po odrazkách. U odrazek na stromech jsme pak nacházeli i obrázky mrtvých ledních medvědů, kteří byli zastřeleni pytláky. Byly tam i vzkazy od pytláků. Na konci stezky pak bylo napsáno, že teď už víme, proč lední medvědi ubývají, a abychom si nechali obrázky a vzkazy jako důkazy, že je ti pytláci loví. Stejnou cestou jsme se zase vrátili do chaty a šli spát. Ráno po budíčku jsme byli nevyspalí, i když se vstávalo později. Po snídani jsem se dozvěděla od Kodyho, že Kaštan, Medvěd a Sokolí Máma a spol. byli při té noční hře jako takový tichý dozor v lese taky a že Medvěd tam někam spadl a udělal z jedné běžky tři. Na nástupu po snídani jsme se dozvěděli, že dopoledne budeme kreslit obrázky na téma Eskymácká vesnice. Přitom jsme byli na pokojích a mohli jsme odpočívat po drsné noční hře. Já jsem nakreslila Eskymáckou školu s Eskymáčetem a ledními medvědy. Po obědě a poledním klidu byla vyhlášena další část hry, kdy jsme měli za úkol najít místní Kanadskou jízdní Policii a předat policistům důkazy o tom, že pytláci zabíjí lední medvědy. Na tuto velkou polární výpravu jsme se vydali na běžkách na místo, jehož polohu jsme od správce rezervace dostali určenu v souřadnicích S-42. Rychle jsme zjistili, že se to je skála Dráteničky a doběhli jsme tam. Policie tam ale nebyla, našli jsme jen Vendy a Vlčici a museli jsme jim před další cestou ukázat, že umíme uzlovat. Když jsme to vše splnili, dostali jsme další souřadnice S-42, které nás zavedly na Malínskou skálu. Tam bylo stanoviště s Hůlkovou štafetou. To vždy jeden z týmu vyběhl a položil svou lyžařskou hůlku na zem, další za ní a takhle jsme se museli dostat k určenému bodu. A zase jsme dostali další souřadnice – tentokrát na Lišovskou skálu, kde byla překážková dráha. Po jejím absolvování jsme se dozvěděli, že s policisty jsme se minuli a že šli zpět na policejní stanici – chatu. Tak jsme se zase vraceli a cestou jsme potkali bratra Koperníka, který nám ukázal zkratku k chatě. Tam jsme našli policistu (Kaštana), kterého jsme museli našimi důkazy přesvědčit. Když jsme mu vysvětlili, co se děje, požádal nás o pomoc, protože byl na stanici sám. Vzali jsme si hadrové koule a šli kus nad chatu, kde policisté viděli během dne nějaké divné lidi. Pytláci tam už byli ve skupině a pak nastal velký boj koulemi na gumě. Pytláky jsme zdolali, i když hned na začátku zasáhli policistu, a odvedli je do vězení. Vděční Eskymáci nám za to dali dárek – velkou syrovou makrelu. Měla to být naše večeře a dostali jsme k ní jen sůl, chleba a sirky. Piškot nás odvedl k lesu, kde jako správce rezervace povolil na sněhové pláni rozdělat oheň. Naše skupina zvolila pečení ryby na rozpáleném kameni. Po několika pokusech s skautkám z Radilova oddílu podařilo jako druhým oheň zapálit a pak už jsme jen vyrobili množství žhavého popela, v němž jsme rozpálili kámen. Na něm se pak pekla nasolená ryba, nakonec se povedla a všichni říkali, že je dobrá. Pak už jen zamaskovat ohniště a honem ze zimy do teplé chaty, kde nás čekalo překvapení – protože z ryby se celý tým nenajedl, Čokoláda nám uvařila párky. Po večerním nástupu byl vyhlášen rozlučkový čajový dýchánek s „Mizící večerkou“, což znamená, že každý, kdo už chtěl spát, mohl zmizet. Mrholík s Čokoládou vařili různé druhy čajů, Radil s Piškotem a spol. hráli na kytary a prohlíželi jsme si obrázky, kroniky a tak. Poděs prý vypil asi šest hrnků čaje a pak chodil celou noc každých pět minut na záchod. Zapsala: Píďa
Zapsal: Poděs
  |