Klíč k městu Karla IV. 7.- 8.11.2008
Účastníci: Kaštan, Jana, Medvěd, Žabák, Vlčice, Píďa, Kody, Davoš, Rybka, Karol, Mat, Rosnička, Kašpy, Poděs, Bertík, Ilča, Rarášek, Ilič
V pátek v 16.20h jsme se sešli u Sindatu. Po rozdělení do aut Kaštan se Žabákem ještě pro něco jeli, a tak jsme na sebe čekali před Globusem. Z Plzně jsme vyjeli chvilku po 17 hodině a po chvilce zvonil Medvědovi telefon a on to Žabák, proč prej jede tak pomalu, že s vlekem s loděma jezdí daleko rychleji. V tom na to Medvěd šlápnul a už se jelo jako vždy. Chvátat jsme museli, protože jsme chtěli stihnout plavání v Termálu. Jeli jsme Medvědovo zkratkou z Toužimi cestou plnou serpentýn do Bochova, za což si Medvěd od Žabáka vysloužil pokárání. Do Karlových Varů jsme přijeli po pražské silnici a k školní tělocvičně jsme dorazili z Plzně přesně za hodinu.
V tělocvičně jsme si rychle vybalili, vzali si věci na plavání a šli s Medvědem a Žabákem do Termálu. Nešli s námi Kaštan, který šel naproti Janě, která přijela autobusem a Vlčice, která zůstala v tělocvičně s Karol a Bertíkem. Před Termálem nás nechal Medvěd venku a šel domlouvat lístky. Paní pokladní mu je nechtěla prodat, že prý jsme přišli pozdě asi o 2 minuty a že už má spočtenou kasu, ale Medvěd jí ukecal, a tak jsme mohli jít dovnitř. Po přezutí jsme šli do šaten, kde byly skřínky na 20,- Kč a po převlečení jí Kašpy zabouch a už mu nešla otevřít zpět. Medvěd se Žabákem mu řekli, ať to nechá bejt, že to vyřešíme po plavání. Když jsme se všichni sešli v bazénu, tak si nás Medvěd se Žabákem rozdělili a plavali jsme do hloubky. Pak jsme soutěžili, kdo vydrží nejdéle pod vodou a to vyhrál Kašpy a kdo uplave nejdál pod vodou a to poprvé vyhrál také Kašpy a podruhé Poděs. A pak jsme dělali jako vždy blbosti až do konce. Po příchodu do šaten se nám účelným bušením do Kašpyho skřínky povedlo, aby dvacka pořádně zapadla a skříňka se odemkla. Po převlečení jsme udělali společné foto před bazénem a šli zpět do tělecvičny a cestou se Rejnoci fotili před krámem REJNOK.
V tělocvičně jsme se najedli a dělali jsme blbosti na trampolíně a kruhách. V jednu chvíli kruhy spadly na zem, protože Davoš si hrál s ovládacími provázky kruhů. V tom se ho Žabák ptal, co mu slíbil, a Davoš správně odpověděl, že se už nebude chovat jako debil. Pak Medvěd Davoše vysadil, aby si dolezl k provázkům, na které nedosáhl, a aby si to opravil sám. Kaštan nás potom rozdělil do hlídek a Medvěd si nás vyfotil. Pak šlo vedení na poradu a my jsme šli spát.
V sobotu jsme vstávali v 7 hodin a po snídani jsme si zabalili věci, převlíkli se do krojů nebo oddílových triček a jeli na start na Šibeniční vrch. Tam jsme dostali mapu s otázkami ke hře. Po nástupu byl rozchod ke hře. První posádka byli: Davoš, Karol, Bertík a Ilič, které doprovázel Medvěd, druhá Píďa, Kody, Rybka a Rarášek a třetí posádka byli Kašpy, Mat, Poděs, Ilča a Rosnička.
Posádku Pidilidí vedl Davoš a vyhledával stanoviště, Karol nosila kontrolní lístek, Bertík četl úkoly a Ilič zapisoval poznámky a kódy. Jako první došli k č.9 v Sadové ulici, kde se chodilo po rukou, a pak dál na č.3 Malá Versailles, kde se prolézalo přes provázky a při tom měli zakázáno si radit, abychom se nedotkli. Dál jsme šli do infocentra a cestou došli omylem zpátky k č.9. V infocentru nám poradili několik otázek, a protože nikdo z nás ještě neuměl pořádně a rychle psát, tak nám to paní raději napsala sama. Dál jsme došli na č.8 Zámecká věž, kde jsme dostali za úkol sehnat někoho, kdo namaluje Karla IV. Ptali jsme se různých lidí, ale většinou to byli cizinci anebo malovat nechtěli. Z obchodů a restaurací nás vyhazovali, že na to nemají čas. Pomohli nám až v jednom hotelu. Mezi tím už nás šel Medvěd hledat, a tak jsme se nakonec hledali všichni. Kaštani a Žabáci potkali Davoše a divili se, že hledá Medvěda, a tak jim to vysvětlil a pak Kaštan Medvědovi zavolal, že jsou u Morového sloupu. Dál jsme šli a hledali ukryté stanoviště č.10 Hálkův vrch, kde byl jazykolam, ale číst z nás uměli trochu jen dva a tak to alespoň nějak přečetli. Na další stanoviště č. 1 Mayerův Gloriet nás dovedla žlutá turistická značka, kde jsme hráli sirky proti vedoucímu stanoviště. Turistická značka nás dovedla také na další stanoviště č. 7 Vyhlídka Karla IV., kde jsme lítali na koštěti. Tam Davoš zavelel, že se jde na č.2, ale nakonec jsme došli na č.6 Japonská zahrada, kde se nosil míček na cédečku. Při zpáteční cestě do cíle jsme šli přes stanoviště č.2 Dorothein altán, kde jsme sundavali všichni společně jedním prstem laťku na zem. Času už bylo hodně málo a tak na stanovišti č.5 Ondřejská kaple jsme odpovídali jen otázku. Pak už zbývalo dojít do cíle.
Druhá posádka šla po startu na stanoviště č.4 Tři kříže, kde byl úkol kuželky. Spacák zavěšený na provaze shazoval nebo se jen dotýkal zapíchaných klacků. Dál jsme šli dolů do města na č.10 Hálkův vrch, které jsme nemohli najít ve spleti ulic. Potom jsme šli do infocentra, kde Rarášek zjišťoval otázky a ostatní se radili venku. Dál jsme šli na č.8 Zámecká věž, kde jsme potkali Medvěda bez Pidilidí a s úkolem namalování Karla IV. nám pomohla paní v odchodu s koženými kabáty. Potom jsme hledali cestu na č.1 Mayerův Gloriet, kde nám započítali čekací čas a trochu nám napověděli cestu jak dál na č.3 Malá Versailles, ale stejně jsme šli zkratkou lesem. Pak už zbývalo jen č.9 v Sadově ulici a pak rychle na č.5 Ondřejská kaple kde jsme dostali tři čtvrtky a měli jsme celá posádka přejít k druhému patníku a potom už zbývalo jen dojít do cíle kde jsme se sešli s ostatními.
V cíli šli Kaštan s Janou pomáhat s počítáním výsledků a ostatní šli s Medvědem, Žabákem a Vlčicí na čaj nebo horkou čokoládu do cukrárny u Termálu, kde se prodávali i lázeňské oplatky. Za odměnu, že jsme byli údajně hodní, jsme dostali od paní v cukrárně bonbóny. Pak se šli všichni Rejnoci vyfotit znovu před krám Rejnok a šli jsme na Mlýnskou - Zítkovu kolonádu, kde bylo letos slavnostní vyhlášení. Po příchodu krále Karla IV. bylo vyhlašování a s údivem jsme zjistili, že za Vlčata vyhrála naše 2. posádka Píďa, Kody, Rybka a Rarášek. 1.posádka Pidilidi Davoš, Karol, Bertík a Ilič skončili hned za námi na 2.místě. 3.posádka, která běžela za skauty Kašpy, Mat, Poděs, Ilča a Rosnička skončila na 3.místě vlastní chybou, protože si nepohlídali zapsání bodů za vyřešené heslo. Po společném fotu s obdrženými diplomy se ještě vítězná posádka vyfotila s králem Karlem IV. a jeho družinou.
Pak jsme šli všichni společně do muzea „13. léčivého lázeňského pramene BECHEROVKA“ kde jsme zjistili, že se musíme objednat, a tak jsme si koupili alespoň upomínkové předměty a vedení Becherovku. Pak jsme šli do aut a na zpáteční cestě jsme se za Karlovými Vary zastavili u benzínové pumpy, kde jsme společně snědli dort vítězné posádky č.1. a Medvěd si mezi tím postahoval do notebooku fotky od ostatních. Cestou do Plzně skoro všichni usnuli a první zastávka byla u Globusu, kde jsme se rozloučili s Žabákama a Rosničkou. Ostatní jeli k Sindatu a pak domů.
Zapsali: Kody a Davoš s pomocí Medvěda
Okolo půl páté jsme se sešli všichni na parkovišti u klubovny. Když jsme byli všichni naložený, mohli jsme vyjet. Do Varů jsme přijeli v šest hodin, tak jsme si v tělocvičně zabrali místa a pelášili do Termálu, abychom nepřišli pozdě. V bazénu jsme byli skoro hodinu, potápěli jsme se v hloubce a dávali závody, kdo dýl vydrží pod vodou. Když jsme přišli do tělocvičny, dali jsme si usušit mokré věci a blbli jsme na trampolíně a na kruhách. Pak ještě přijeli skauti z Plzně a ještě nějaký, tak byla tělocvična k prasknutí. Potom už byla večerka a my jsme byli všichni z bazénu utahaný jak koťata, tak jsme rychle usnuli.
Ráno jsme se spakovali a šoféři nás odvezli k altánku na Šibeniční vrch, kde začínal závod. Dostali jsme mapu, otázky a ještě čtvercovanou síť na tajenku. Když nám pořadatelé řekli všechny informace, mohli jsme vystartovat.
Nejdřív jsme běželi z takovýho krpálu, kde Poděs hodil tlamu, pak jsme se nasměrovali ke knihovně, kde jsme potkali docela milou paní, která nám pomohla s otázkami.
Potom jsme se museli zase dostat nahoru, kde bylo první stanoviště, tam nám kontrola ukázala čtvercovou síť, kde byly napsaný asi dvě písmenka a my si měli pamatovat, kde jsou, aby nám vznikla správná tajenka. Pak jsme jí ještě řekli nějakou z odpovědí, za kterou nám dala určitý body. Když jsme byli na řadě, tak nám dali čtyři papíry a my měli po nich přejít celá naše hlídka najednou. Asi dvakrát jsme nechytli balanc a protože jsme se všichni drželi, tak jsme všichni popadali na zem. Po splnění jsme zase seběhli ten kopec dolů.
Dále jsme měli za úkol nést jednoho za nohy a aby ten, kterýho jsme nesli, šel po rukou, schytal to Poděs, takže šel nejřív ze schodů a pak tam byla namalovaná taková trasa na chodníku a ještě musel přejít houpačku. Pak jsme šli dál, kde byla pavučina, kterou jsme měli prolézt bez dotknutí a nesměli jsme si radit, a pak jsme se vydali se na Jelení skok.
A protože to po cestě trvá dýl, tak jsme šli nahoru rovnou za nosem. U altánku jsme dali hlášení a splnili další úkol, kde jsme museli dávat po jednom sirky na hrdlo láhve, zodpověděli jsme otázku, zkoukli síť, zapsali a zase jsme pelášili z kopce cestou necestou.
Myslím, že jsme šli pak ke kostelu, kde jsme dostali papír a museli sehnat nějakýho civilistu, který by nám namaloval Karla IV. Asi po padesáti metrech jsme narazili na jednu češku, která nám řekla, že malovat neumí, a tak jí Mat přemluvil. Namalovala tam sice takovýho panďuláka, u kterýho vůbec nebylo poznat, kdo to je, ale aspoň něco.
Šli jsme dál, přešli jsme řeku, ještě kus bylo stanoviště s jazykolama, s přemotanýma jazykama jsme radostně s plnýma bodama utíkali na vyhlídku Karla IV.
Zase do kopce jsme se s Ilčou plahočily po čtyřech, pak už jsme tam konečně byli, za úkol jsme měli si nasednout jako čarodějnice na jeden klacek a běžet po schodech do prvního patra tam se otočit a zase dolů, na horu to nebyl problém, ale dolů v tý úzký uličce už to bylo horší. Z kopce už se běželo líp, tak jsme byli na to tata dole.
Další stanoviště, kam jsme měli naplánováno jít, bylo v altánku. Chvilku jsme tam čekali, tak jsme zatím něco snědli. Jako na každým stanovišti jsme si měli zapamatovat síť s písmeny a ještě splnit otázku. Za úkol jsme měli nést míček na CéDéčku, protože jsme byli šikovný a spadlo nám to vždycky, když kontrola nekoukala, dostali jsme plný počet bodů, ale s otázkou to bylo horší. Pak jsme cestou chvilku běželi, aby nás na dalším stanovišti nepřeběhly skautky, který se loudaly blízko před námi. Tam byl úkol, že jsme měli mít na prstu laťku a měli jít dát na zem, přičemž jsme se všichni měli dotýkat, asi po třetím pokusu se nám to podařilo.
Nakonec jsme šli ještě do jednoho kopce ke třem křížům, tam byl přivázaný spacák na stromu a ten musel letět obloukem, aby srazil klacky, co tam byly postavený, něco na způsob ruských kuželek, a protože už nám nezbývalo moc času, tak jsme přidali, abychom už byli v cíli. K altánku jsme dorazili asi za pět minut dvě.
Odnesli jsme všechny papíry pořadateli, a z tajenky vyšlo, abychom v cíli zakřičeli pokřik, tak jsme zakřičeli! Bohužel jsme si ale nezkontrolovali, zda nám pořadatelé zapsali za pokřik body, na čož zapomněli a to nás pak stálo druhé místo.
Z cíle nás Davoš zavedl do cukrárny, kde jsme si dali skoro všichni horkou čokoládu a vykoupili jim skoro všechny oplatky. pak si šli Pidilidi koupit lízátka a ty servírky jim daly pro každýho z nás bonbon, tak tam Davoš křičel, že máme bonbony a zadarmo! Potom už jsme měli jít ke kolonádě na vyhlášení. Tam jsme si cvičili poklekání, pak přišel král Karel IV. a bylo vyhlášení. Na druhým místě z vlčat se umístili naše Pidilidi, na prvním Píďa a spol. My (skauti) jsme se umístili na třetím místě, o pár bodů z druhýma, protože nám nezapočetli body za pokřik. Po vyhlášení a focení jsme šli k autům, a jeli domů, cestou jsme se stavěli na benzínce, kde rozkrájely jezinky svůj dort který vyhrály, a když jsme jej dojedli, jsme jeli domů.
Zapsala Rosňa
