ČPV Hamerský potok 20.-21.9.2008
Účastníci:
Účastníci: Kaštan, Jana, Čert, Pískle, pes Káča, Medvěd, Žabák, Vlčice, Míra, Sopťa, Píďa, Kody, Rarášek, Mat, Poděs, Kašpy, Rosnička, Rybka, Karol a fotograf Těpík
Sobota:
Sešli jsme se na klubovně v 8:00 hodin. Naložili a navázali jsme lodě a vyrazili na vodu. Při příjezdu na start ČPV mládeže ve Dvorečku jsme viděli vodáka, který si v kaskádách při závodě dospělých rozklepl nos (asi o kameny). Měl to pěkně zalepený. Ještě před závodem jsme se šli podívat právě na ty kaskády, co jezdili dospělý, a po telefonátu Kaštana, který nás zapsal na startu, jsme museli zpátky.
Ve Dvorečku jsme potkali Míru a Čerta, kteří právě dopádlovali z kaskád. Poté jsme se převlékli do gumy a šli na výklad trati. Trať vypadala jednoduše, až na brankoviště u skály. Jelo se nám docela fajn, jenom Rosnička se cvakla o strom v řece, ale to se na vodě stává. U toho stromu bylo totiž nějak těsno. První jízdu jsem jela na Barace s Vlčicí a s Karolínkou jako doprovodná loď Kodyho a Raráška a druhou jízdu jsem jela s Píďou na americe.
Na druhou jízdu se k jezdičům na kaskádách přidali Žabák s Medvědem, Kašpy a Sopťa. Kaskády stihli sjet rychle, a tak nás Medvěd se Žabákem – pleš tým – dohnali. Svobodovci a Čert se vrátili ještě nahoru. Na konci tratě do Jindřiše byla velká vlna, takže mě to zalilo a něco zbylo tentokrát i na Píďu. Za vlnou byla lávka a Kaštan přehodil přes ní pádlo. Medvěd řekl, že když to přehodil Kaštan, tak to s Žabákem přehodí taky. Jenže se nedomluvili, kdo to přehodí, tak to přehodili oba dva, a tak neměli čím pádlovat. Když se natahovali pro pádla, přepadli oba dva do vody. Myslím, že usoudíte, že byla docela sranda.
Následovalo balení a přejezd do kempu Ratmírov. Já jsem byla docela zmrzlá, tak jsem se rovnou přihlásila na vaření s Píďou. Někteří ještě zaběhli ke stánkům s vodáckým vybavením, a tak jsem získala novou červenou zapářku, Medvěd modrou a Kaštan neobotky. K večeři byla francouzská polévka a k druhému jídlu bylo něco mezi gulášem a čínou. Potom jsme se šli krásně vyspinkat.
Zapsala: Rybka
Neděle:
V neděli ráno jsme se probudili a ještě trošku pršelo. Rosnička s Kašpym šli dělat snídani, a protože jsem už byl vzhůru, šel jsem jim pomoci. Mazali jsme chleba s máslem, marmeládou a paštikou s plátkovým sýrem. K tomu jsme vařili sladký a hořký čaj. Po snídani jsme umyli a uklidili nádobí a balili si věci ze stanu. Potom jsme se všichni společně vyfotili a rozdělili se na dvě skupiny. Jedna šla jezdit na dospělý Hamerský potok (Míra, Sopťa, Kašpy, Čert s Rosničkou, Pleš team Medvěd se Žabákem a fotograf Těpík) a my ostatní se připravovali se na pěšárnu.
Šli jsme na vlakovou zastávku na znamení Malý Ratmírov. Tam jsme odhadovali, jak jsou koleje od sebe daleko a zkoušeli jsme se za sebou na ně postavit. Kaštan nám říkal, že normální koleje jsou od sebe 1,40 m a tahle úzkokolejná trať má rozchod pouze 3 m. Za chvilku už houkal vlak na první přejezdu a pak ještě asi 5x. Tak jsme ho vyhlíželi, až přijede, a jakmile se v zatáčce objevila zelená motorová lokomotiva, všichni jsme na něj začali mávat, aby nám zastavil. Cestou jsme se koukali z okénka a pozorovali krajinu. Vlakem jsme jeli dvě zastávky do stanice Kunžak – Lomy. Tam nám Kaštan ukazoval na cisterně, která je určená pro normální koleje, jak je posazená na úzkokolejném podvozku, aby mohla jezdit na této trati.
Dál jsme šli kousek po asfaltce a pak jsme odbočili na polní cestu a dál přes elektrický ohradník na pastviny pro krávy. Druhá pastvina byla na soukromém pozemku a tam jsme chtěli zjistit, jestli je v ohradníku elektrika. Tak jsem to vyzkoušel a zjistil jsem, že tam skutečně je, a pak mi chvilku z toho bolela ruka. Pak jsme všichni ohradník podlezli a došli ke křížku na pastvině u lesa z 1693. V lese jsme našli posed a dívali jsme se z něj. Pak jsme šli dál pastvinou přes louku, podlezli jsme ohradník a došli na polní cestu.
Kaštanova básnička složená na pastvinách:
Krávy, krávy přežraly se trávy,
u Kunžaku na poli,žaludek je zabolí.
Bylo mi z nich do pláče, všude samý koláče.
Nabyl jsem tak dojem, že maj krávy průjem.
Kousek dál jsme objevili srub a Kaštan nás vysadil abychom se podíval oknem dovnitř, ale dovnitř jsme nelezli. Potom jsme šli dál polní cestě na asfaltku kolem rybníka, kde jsme potkali náklaďáky, které vezly kukuřici, a viděli jsme, jak se seká kukuřice, kterou jsme si z pole utrhli a jedli. Pak jsme došli do vesničky Střížovice a hned za ní byla vesnice Vlčice, kde jsme měli svačinu a vyfotili jsme se u cedule Vlčice s Vlčicí. Dál jsme šli po silnici do Malého Ratmírova kolem Ratmírovského rybníku a viděli jsme, jak se z něho vypouští Hamerský potok, a pod ním byl rybníček, kde se tam nasedá do lodí a jede se dolů po kaskádách. Chvilku jsme se koukali, jak tam jezdili na lodích, a pak jsme šli zpět do kempu, kde jsme spali.
V kempu jsme sbalili stan a plachtu. Za chviličku přišla postupně první skupina, která jezdila na Hamerském potoce. Rychle se sbalilo a jelo se hned do Plzně za Kaštanem a Těpíkem, kteří jeli napřed. Medvěd je dojel v Blatné na benzínce a pak jsme jeli společně na klubovnu, kde se uklidili věci, Medvěd si stáhnul fotky od fotografů a šli jsme domů.
Zapsal: Kody, nadatloval Medvěd
Ráno jsme se vzbudili okolo osmé hodiny, ani nebylo moc zima, a tak jsme rychle povylézali ze spacáků a připravili snídani, ke které byl chleba s paštikou a taky s máslem a marmeládou.
Po snídani jsme si zabalili a složili stany,když už bylo všechno uklizeno, vydali se pěšáci na výlet do Vlčice. My, co jsme šli na vodu, jsme se šli prvně kouknout na první dvě kaskády. A pak jsme se začali připravovat. Když jsme byli převlečeni do vodáckého, sešli jsme s Čertem k Ratmírovskému rybníku, kde si mně trochu procvičil.
Pak už jsme sešli k Hameráku. První jízda byla docela zákeřná, protože jsem nevěděla, co mne s Čertem na Americe čeká. Hned po prvním rozhoupáním po vlnách se mi to začalo líbit. Sjeli jsme první kaskádu s odřenýma ušima a byla jsem vcelku pochválena. Přejeli jsme kaskádu u chaloupky, kde se nám vpletl do cesty budr a my si skočili jakýsi „freestyle“. Nad čtyřkou jsme zaparkovali Ameriku a šli omrknout terén. Nakonec jsme Ameriku odnesli pod kaskádu a počkali na Méďu se Žabákem, až sjedou. Potom jsme si od nich půjčili Baraku a sjeli to na ní. Bez cvakance jsme dopádlovali k naší deblovce. Zbytek cesty už nebyl skoro vůbec náročný. Kličkovali jsme pro zábavu mezi stromy a kmeny.
Když jsme dojeli do Dvorečka k začátku dětského Hameráku, byl tam ještě autobus, tak jsme namáčkli naše lodě na vlek a vcucli se do busu přeplněného šťastlivými vodáky.
Dojeli jsme do Ratmírova a dali si pauzu na doping – grilované maso. Poté jsme dali další jízdu.
Už to bylo něco jiného a věděla jsem, co kde číhá. Asi na dvojce jsme to napálili do velkého kamene, ale nakonec jsme se mu vyhnuli jenom obloukem. Jenže na trojce jsme se cvakli. Ještě před jízdou jsem byla informována, že se v tomto případě mám připlesknout na loď a čekat, jestli bude můj kormidelník zvedat. Pokusila jsem se, jenomže tam byla malá hloubka a šprajda se mi vytrhla sama a vobouchala jsem se o nějakej budr. Pak Čert se Žabákem vylili a my pokračovali dál. Projeli jsme jez a potom následovala čtyřka, kterou jsme si dali zase na Barace.
Dojeli jsme až do konce a nasedli do autobusu, který byl tentokrát prázdnější. V Ratmírově jsme šli už do kempu, jenom Méďa, Žabák, Sopťa a Míra si dali ještě jednu jízdu.
Převlékli jsme se do suchého a odjeli směr Plzeň. Cestou jsme si skoro všichni schrupli. Po cestě jsme se zastavili na benzince, kde Poděs utratil skoro celé svoje kapesné. V Plzni jsme vyložili a uklidili vše na klubovnu.
Zapsala Rosnička
