Splutí Otavy s Kopretinou, 2.- 4.5.2008

Účastníci: Kaštan, Jana, Píďa, Míra, Mirka, Sopťa, Kašpy, Rarášek, Bětka, Čert, Pískle, pes Káča, Zagro, Medvěd, Kody, Žabák a ještě 5 statečných kusů z oddílu Kopretina

Trochu netradičně jsme navazovali lodě u klubovny už v pátek. Zavětřili jsme, že v tomto případě můžeme vyjet v sobotu ráno o půl hodiny déle a tak byl odjezd stanoven na 8:00 od Jany z Pivovarské ulice. Na srazu se ráno z čista jasna objevil s autem i Těpík, který s Ambrou jel prozkoumávat krásy Šumavy. No a tak bylo hned jasné, co odpovědět Mírovi, který ještě na srazu dobržďoval auto a z okýnka volal: „Nevejdou se k vám ještě pádla?“ No to je otázka, v Medvědobuse nás jede 6 a Míra se ptá, jestli se ještě něco vejde… „Dej to k Těpíkovi!“ zněla jasná informace – však ono se to při zpáteční cestě někam vejde. Hurá, máme zabaleno a tradá za dobrodružstvím. Zpoždění máme nicotné – pouze 5 minut. Styděl bych se proto dále o něm mluvit. V 9:10 je sraz s Čertem v Sušici, vymysleli jsme variantu, že tam Čert nechá auto a vezmeme ho do zpět do kemtu Radešov, odkud budeme začínat dnešní plavbu.

No v danou dobu jsme byly obě auta v Sušici, propojili jsme mobilní telefony a Medvěd ve svém buse dokonce i volné tlapy (rozuměj handsfree) a tak jsme Čerta v buse slyšeli všichni. Halekali jsme na něj jak se těšíme a kde se sejdem a přidali jsme k tomu několik citoslovcí jako brum, brum, be, be a tak dál. Čert si to nějak přebral a ze Sušice jel stopem no a Medvědovci a Mírovci čekali a čekali a čekali. Vodafone hlásil, že dělají co můžou, ale dohonit nemůžou. Po telefonátu Pískleti Žabák zjistil jak to je a hurá na tábořiště. Teď už jsme měli zpoždění hoďku, tu už je třeba zmínit.

Rychle jsme se převlíkli do hydra a plzeneckou Bohemkou pokřtili v oddílu nová turisma. Na vodě jsme měli za úkol naučit Kopretinu trochu vodačit a tak hurá na to. Do vln Otavy po čase najely dvě kopretinské lodě těsně vedle sebe a bez patřičných rozestupů do dopadlo tak jak dopadlo. No přímo do vody. První a pro tuto plavbu poslední cvakance byly na světě. Teplota vody byla taková žiletková. Pod prvním jezem, který sjely plasty jsme dali sváču a trochu se prohřáli na jarním sluníčku. Do Sušice nás čekal ještě jeden jez, jeli jsme ho všichni a váleček přes půl řeky, který Žabákovi propláchl dutiny, protože se kochal a nekoukal na cestu. V Sušici jsme připravili lodě k silnici, přijeli šoféři a jeli jsme do Radešova do kempu. Dali jsme dohromady partu na sjezd z Čeňkovy pily do kempu a takové jízdy jsme dali celkem tři. No pravda, ta poslední končila někdy kolem půl až třičtvrtě na sedm. Celkem slušná šichta.

Stany už postavil Čert a spol. a tak jsme se vrhnuli rovnou na vaření. Po večeři vytvářel Žabák palačinky a tak se mazači marmelády jen hrnuli. Soptík nepoučitelně stále mazal palačinku marmeládou hlavně na krajích a tak když po zarolování a prvním kousu mu marmeláda zůstala v dlaních zjistil, proč se placky mažou doprostřed. Strategicky jsme vytvořili porcičky i pro admiralitu – to se vždycky hodí. Kaštan v kruhu dospělých kolem ohně rozehrál tak trochu pokr o peníze. První zaplatil dluh druhému, třetí zjistil, že mu druhý dluží a čtvrtý to samé věděl o třetím a tak to pokračovalo dál, až nebohé tři sta po oběhnutí celého kolečka zakotvili v Žabákově kapse. Kaštan pak nározně vysvětlil: „Tak děti, a proto se tomu říká oběživo.“ No v tomto případě bych si dovolil poznamenat, že to byl takovej fofr, že bych navrhoval slovo sprintěživo. Později večer jsme zjistili, že máme akcí hodně a síly docházejí a tak po rychlých návrzích jak to řešit jsme radši ulehli k zaslouženému spánku.

V neděli ráno jsme měli namrzlé stany, ale slunce vylezlo a hřálo. Na dnešek jsou naplánovány tři splutí Čeňkova pila – Radešov a tak se plánují posádky. Raft bude opět velkým pomocníkem a tak se něm s Kopretinou prostřídáme. Na první jízdu jsem si vylosoval funkci šoféra. Byl mi svěřen Méďobus a byl jsem tedy králem silnice do Radešova. Za necelou hodinu jsme u Radešovského jezu spatřili první vodáky z našeho pelotonu. Při druhé jízdě se Žabák proplaval a jak se v této sezóně stává jeho zvykem, tak opět uplavalo pádlo. Kajak chytil kolem jedoucí kajakář a tak bylo plavidlo zachráněno. Žabák chtěl zůstat na silnici a čekat na odvoz, ale Kaštan svým důrazem Žabáka přesvědčil aby pokračoval dál na raftu. Kajak jsme přivázali jako kormidlo a vyrazili jsme. Po šťastném přistání v Radešově jsme naplánovali ještě poslední jízdu, při které jsme našli Žabákovo pádlo a ještě stihl vypadnout z raftu Medvěd. Vše nakonec dobře dopadlo, i když posádka chtěla vytřepat z raftu i Kaštana (je to admirál a tak se nedal), a tak jsme v kempu pobalili, něco nasvačili a vyrazili zpátky do Plzně. Kaštan vyslovil pochvalu Kopretině za statečnost a vodáckou píli. Jo, jo, jsou šikovní. Pěkná akcička. Díky.