Vltava, 8.-10.5.2008
Účastníci: Kaštan, Jana, Čert, Pískle, pes Káča, Medvěd, Vendy, Sopťa, Píďa, Kody, Luksík, Žabka, Ilča, Jonáš a Davoš
Čtvrtek 8.5.2008
Ve čtvrtek ráno jsme měli sraz na klubovně v 7.30 hod., kam přijel i Žabák s novými koly na vlek a začal je s Medvědem měnit. Potom přijel Kaštan a chtěl půjčit hever od Medvěda, aby si mohl také vyměnit kolo na Dalmatinovi. Když přijeli ostatní na 8 hod., jsme začali dávat do aut bágly a navazovat na vlek lodě..
Pak Medvěd zamířil na Šumavu, ale my jsme si mysleli, že jedeme na Sázavské pádlo, tedy na Sázavu. Cestou nám bylo divné, že nejedeme po dálnici, ale Medvěd nám odpověděl, že pojedeme po normální silnici. Pak zavolal Kaštan, že stojí za Losinou a má prázdné kolo, abychom se otočili a přijeli mu půjčit hever. Kaštanovi jsme pomohli vyměnit kolo a jeli dál. Až u pohled na Zelenou horu u Nepomuka nám naznačil, že není něco v pořádku, protože tudy jezdíme na Otavu a Vltavu. To že jedeme na Vltavu jsme se dozvěděli až s nápisem Horní Vltavice, kde jsme začínali plavbu po Horní Vltavě. Tam nás i dojel Čert, který jel přes Sušici, kde si koupil novou vodáckou bundu. Když jsme se převlíkli do hydra a připravili lodě, řidiči převezli auta a my mezi tím hráli stříhanou..
Po chvilce byli řidiči zpátky a my mohli konečně na vodu. Řeka byla hodně melandrovitá s peřejnatými úseky. Cestou bylo pár padlých stromů a schejbaček pod stromy přes řeku. Pod jednou takovou schejbačkou se Ilča s Davošem zasekli, Čert jim jel pomoci a dal si k nim pádlo. Když je uvolnil, najeli na strom ve vodě a tam se cvakli. Cestou na nás křičeli vodáci z pálavy, že jim uplavala čepice , abychom se po ní dívali. Medvěd jí objevil v jednom vracáku a došel jim pro ni proti proudu. Byla to černá kšiltovka s nápisem Policie. Při předání na Medvěda čekali u padlého stromu na který najeli, Medvěd pak hned taky na ně najel a společně se cvakli. Čepice jim opět uplavala a Kaštan prohlásil, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán :-). Hned pod tímto místem byl další padlý strom se silným proudem. Čert a Sopťa nás tam přetahovali, ale kdo se pořádně rozjel z lagunky, tak to přetraverzoval.
Pak jsme dojeli k jezu v Zátoni který jeli jen plasty.
V Lenoře před jezem jsme si dali svačinku a po ní nás Medvěd fotil na jezu, který jsme jeli betonovou propustí "s prstem v nose" a pokračovali dál bez větších problémů až k Soumarskému mostu kde jsme plavbu končili. Při vysedání v kempu pokřtil Čert novou vodáckou bundu skokem do vody.
Po převlečení do suchého jsme začali stavět stan a připravovali se na spaní. Pak jsem učili s Ilčou Jonáše dělat uzle a ostatní začali vařit čaj a připravovat pomazánku na zítřejší snídani. Mezi tím připravoval Čert večeři, protože bylo grilované maso. Po večeři jsme si zahráli přeskakovanou přes lano. Následoval nástup s kartáčky na zuby, ale k naší radosti jsme si je nečistili, protože tam byla cedule, že je to zakázáno a pak jsme šli spát…
Zapsal Kody s pomocí Medvěda a Davoše
Pátek 9.5.2008
Když jsme se ráno probudili, jel Kaštan s Čertem svézt auta do Pěkné a s sebou vzali Sopťu, který šel zatím ve Volarech nakoupit. My ostatní jsme zatím sbalili věci a převlékli se do vodáckého. Hned jak se řidiči se Sopťou vrátili, všichni jsme se vyfotili u cedule se zákazem čištění zubů a nedočkavě vypluli. Kaštan říkal, že je o trochu méně vody, než včera, ale zákaz splouvání vyhlášen nebyl.
Dnes se řeka kroutila mnoha meandry Vltavským luhem, ale zatáčky už nebyly tak ostré, jako první den. Celá dnešní plavba vedla I. Zónou národního parku, a proto jsme neprojížděli žádnými vesnicemi ani tam nebyly jezy. Asi po hodině plavby jsme se zastavili na jedné písčině na svačinu. Káča přitom pořád běhala do vody, až se úplně třásla zimou. Po jídle jsme pokračovali dál nedotčenou přírodou až k mostu u Pěkné, kde byl konec dnešní plavby.
Odtud řidiči jeli pro auta a my jsme se šli vykoupat. Pod mostem byla peřejka s jazýčkem, který jsme splavávali ve vestách a Sopťa v něm chvíli trénoval. Ještě předtím jsme ale připravili lodě k nakládce. Když se řidiči s auty vrátili, rychle jsme naložili lodě a vydali se na přejezd na tábořiště „U Vikinga“.
Cestou chtěl Kaštan využít zkratku, a tak jsme skončili na vymlácené polní cestě. Ale nevzdali jsme to a jeli pak několik kilometrů po modré turistické značce, než jsme zase vyjeli na silnici. Někdy kolem páté hodiny jsme dojeli k Vikingovi a já jsem s Ilčou začala vařit těstoviny k večeři, ostatní zatím šli na dřevo na večerní oheň. Jedny těstoviny se nám vylily, když Ilča šťouchla do hrnce vařečkou, ale i tak jídla bylo dost, hlad měl jen Sopťa, ale ten ho má vždycky. Po večeři jsme seděli asi do deseti hodin u ohně, kde Čert hrál na kytaru, a Jonáš šel již tradičně koupit do výčepu deset deka Semtele. Protože na tomto tábořišti nebyla nikde cedule se zákazem čištění zubů, museli jsme si je jít před spaním vyčistit a každý dýchnout na Kaštana.
Zapsala Píďa
Sobota 10.5.2008
Když jsme ráno vstali, čekalo nás nemilé překvapení, protože snídaně ještě nebyla udělaná. Ten den měli službu Jonáš a Luksík a protože nastaly nějaké problémy, snídaně se o hodinu posunula. Pak se začalo snídat zcela novým a neozkoušeným Kaštanovým způsobem „zopakuj tři věty“. Nakonec se nasnídali všichni a po umytí a uklizení nádobí se vyrazilo na vodu.
Nejdřív jsme si projeli retardérkou u Větřní a potom jsme zakotvili „U papouška“, kde Sopťa předved fantastického „břehuláka“. A protože služba zapomněla v bedně nůž, posvačili jsme jen malé kolečka okurky. Sjeli jsme cca. ještě 3 jezy u nichž si nepamatuju jejich jména, než jsme se dostali do Krumlova. Tam nás čekal jez, který lamináty nesjížděli a pak už Zámecká, vrchol dnešního dne, na který si ale netroufl každý (aspoň myslim :-) ). Pod Zámeckou už na nás čekal Čert na kajaku a trávil si dlouhou chvíli vjížděním do jezu. Po několika stovkách metrů jsme zastavili u břehu - na tom samém místě jako vloni a tam jsme také velkou plavbu ukončili.
Druhá sváča se naštěstí obešla bez větších problémů a každý dostal minimálně chleba s taveňákem. Všichni jsme se převlíkli, a když přijela auta, naložili jsme zavazadla a odjeli v plném počtu. K Syndatu jsme dorazili krátce před šestou a za chvíli jsme ještě stihli odnosit všechny lodě do loděnice, spočítat body za kytičkovou soutěž atd. Pak přijeli rodiče a všechny si nás odvezli do svých domovů a nám zůstaly jenom vzpomínky.
Zapsal Jonáš
