Rakousko - Salza, Steyer 29.05. - 1.6.2008

Účastníci: Za Kotvu Zagro, Míra a Soptík
Úsek: Salza: Soutok s Lassing – začátek vzdutí přehrady (15 km)
Steyr: Jez pod vodopádem Stromboding – most ve Steyrbrucke (8 km)
Obtížnost: WW 3-4

V pátek v 19.00 jsme po naložení vleku konečně vyrazili směrem na České Budějovice nabrali jsme ještě několik lidí na Slovanech a jeli. Z Českých Budějovic jsme pokračovali dále do Rakouska. Nakonec po dlouhé cestě jsme ve 2 ráno dorazili do „českého“ kempu v městečku Wildalpen. Po postavení stanů (které mimo jiné obsahovalo nadávání na množství a ostrost kamenů nebo také na tu Žlutou Havěť, která nás pod záminkou místa pro všechny jejich stany na jednom místě, vyhnala na kamenitější plac) jsme hned zalehli.

Druhý den ráno jsme vstali a najedli se. Já jsem při cestě na záchod utrpěl obrovský šok při pohledu na váleček uprostřed kempu, protože mi nějaký „kamarád“ řekl, že takhle to vypadá celé. Potom první skupina vyrazila na vodu. My ostatní jsme se s nimi měli setkat na soutoku s Lassing. Proto jsme naložili lodě, neskákali do autobusu a jeli jsme. Když jsme dorazili na místo, první skupina už na nás čekala. Ale ani to nám nezabránilo vyzkoušet se poměrně ostré, ale těžko viditelné rozhraní ve velkém vracáčku nedaleko soutoku. Když jsme se tedy konečně všichni rozjeli, já se Zagrem jsme kolem sebe dostali skupinu asi 5 kajákářům, které vedl Mrkos. Hned první vlnky mě přesvědčili, že to asi nebude tak těžké jako ten váleček v tom kempu, ale že to také nebude zadarmo. Tak jsme jeli a já jsem postupně ztrácel strach. Najednou se před námi objevila atrakce tohoto úsek – můstek asi 3-4 metry nad řekou. Výborně jsme si zaskákali a jeli jsme dál. Blížili jsme se k pomalu k tzv. soutěsce. Je to místo, kde je řeka velice úzká (vždy ale alespoň 5 metrů), ale oproti českým potokům je to docela široká řeka, jen tam bylo víc vody. Byla tam také pěkná místa. Hned pod soutěskou jsme vystoupili a vynesly lodě docela dost vysoko nad řeku, kde už čekal bus. Naložili jsme a vydali se zpátky do kempu, kde jsme si dali jídlo, krátkou pauzu a zase jsme naskákali do lodí právě do vlnek v kempu. Doku jsme trénovali jen ve vlnkách nad tím hrozivým válcem, bylo to v pohodě. Potom jsme jednou vykrysili a ztratili odvahu, tak jsme se dohodli, že už toho necháme. Chtěli jsme to dojet až ke stanům, ale k naší smůle jsme to trefili přímo do středu válečku. Sice jsme ho projeli, ale karfioly nás dorazily. Nutno podotknou, že v tomto válečku se nevyblbli (jako obvykle) jen kajakáři, ale i Harry (Pražák) tam v pohodě surfoval na Barace a Sojka s Kájou ze Žlutého Kvítku tam na americe předváděli pěkné kousky. Večer následovalo posezení u Žluťáckého grilu.

V neděli jsme sbalili všechny stany a naložili to všechno do busu. Následoval asi dvouhodinkový přejezd na Steyr. Když jsme tam dorazili, zjistili jsme, že nějaký člověk přestavěl jez pod Stromboldingem, takže byl prakticky nesjízdný. Chtěli jsme se alespoň jít podívat na vodopád, ale cesta byla uzavřená. Nalezli jsme proto až pod jezem. Nejdřív to bylo docela na pohodu – hodně podobné včerejší Salze. Když jsme však přijeli k lávce, říkal jsem si, jak je možné, že tohle je pouze WW 4. Naštěstí jsme to zvládli bez větších obtíží. Podobně autobus (obrovský šutr uprostřed řeky – výška asi 3 metry, šířka +- také 3), ačkoliv jsem ho viděl ze silnice, mne na té lodi poněkud zaskočil a připadal mi nějaký větší. Objeli jsme ho zezadu a vystrašili Míru jízdou „po dvou kolech“. Pak už to byl jen dojezd. Usoudili jsme, že to asi opravdu není jednoduchá voda a proto jsme si to já se Zagrem dali druhou jízdu na raftu.

Potom už jsme se jen najedli, navázali lodě a sbalili materiál a mohli jsme jet. Někde ještě v Rakousku nám shořela pojstka od klimatizace, ale řidič to za čtvrt hodiny spravil. Další smůla nás provázela v Čechách, kdy nám prasklo zadní kolo. Naštěstí to byla dvojitá pneumatika a do Plzně jsme dojeli.