Výprava okolím Starého Plzence, 16.12.2007

Účastníci: Kaštan, Medvěd, Sopťa, Píďa, Rarášek, Poděs, Kody, Mat a Davoš

Ráno jsme se sešli v 08:30 hodin na konečné stanici tramvaje č. 2 na Světovaru a odtud jsme jeli v 08:47 hodin autobusem do Starého Plzence. Po dojezdu jsme se vydali po naučné stezce k rotundě sv. Petra a Pavla.

Rotundu jsme si prohlédli a přečetli si naučnou tabuli a pak jsme šli dál. Na řadě byly základy dvou kostelů – sv. Vavřince a sv. Kříže, u kterých také byly tabule. Kus za základy kostelů stála v lese bouda s nápisem „Kozel“, tak jsme do ní zavřeli Sopťu, ale za chvíli jsme ho museli pustit. Potom jsme šli dál po naučné stezce směrem k Sedleci kolem Černé stráně, kde byl na stromě plakát, že se ztratil pes Julča. Tak jsme pak na každého psa všichni volali Julčo.

Od Černé stráně jsme šli po louce do Sedlece, kdy jsme házeli kameny na čerstvě zamrzlý rybník a dělali jimi díry do ledu. Byla to sranda. Potom jsme prošli pořád po naučné stezce přes Sedlec do opuštěného lomu, kde jsme si rozdělali oheň a upekli buřty. Po svačině jsme se z lomu vydali na kopec na hrad Radyně. Po cestě jsme se zastavili u závory, kterou jsme přecházeli a dělali na ní dřepy a baletky. Za chvilku jsme byli nahoře na Radyni a Kaštan nám dal za úkol zjistit, kdy byla postavena. To jsme ale nikde nemohli najít, tak se Kaštan ptal, jestli víme, jaká jsou na hradě strašidla. Poděs na to řekl, že Raduš.

Z Radyně jsme šli na skály „Andrejšky“, u kterých jsme hráli Včeličky. Při poslední hře se ztratil Rarášek a nějak se dostal nahoru na skály, kde začal brečet, protože nevěděl, jak dolů. Po jeho záchraně jsme si skály všichni prolezli a dole u informační tabule se nasvačili.

Od Andrejšek šel Kaštan napřed připravit pozorovací hru o tom, že za pochodu hledáš, co kam v přírodě nepatří. Třeba větvička smrku na bříze a tak. My jsme zatím hráli na schovku. Po patnácti minutách jsme za Kaštanem vyšli a začali hledat. Každý něco našel, někteří i to, co Kaštan ani nepřipravoval.

Po cestě našla Píďa nahoře na stromě jmelí a Kaštan se Sopťou ho shodili a všichni jsme se o něj rozdělili. Pomalu už začínala být tma, a tak jsme rychle došli do Černic k Olympii, odkud jsme jeli trolejbusem a autobusem domů.