V době nacistické okupace, kdy byla zakázána činnost Junáka, snažili se chlapci v junáckém věku nějakým způsobem přiblížit junácké činnosti. S touto snahou a pod vlivem dobrodružné četby o pirátech spojují se bratranci Dan (Míla Volín) a Robin se skupinou 2 chlapců a 3 děvčat a zakládají 12. února 1942 v Plzni "Klub pirátů". Schází se v zahradním domku - klubovně a již v tomto roce začínají podle předválečných příruček se skautským programem. Bohužel ztrácí klubovnu. Také odchází děvčata a nahrazují je další chlapci. Tvoří družiny Vlků a Lišek a zahajují skautské bodování. Píší kroniku, ochraňují svou pirátskou vlajku, kterou také připomínají slova pokřiku a hymny (autorem je Dan). Na staré kanoi u chaty Danových rodičů na Úhlavě zkoušejí první vodácké slasti. Na krátký čas získávají klubovnu. Po roztržce klubu odchází družina 11.6. 1944 družina Vlků.

Pak začíná opět junácká činnost. Přichází další nováčci a vzniká čtvrtá družina Bobrů. Dan se stává kapitánem oddílu, Říďa a Kim přístavnými. Oddíl KOTVA je zaregistrován jako 91. oddíl Junáka v Plzni s oddílovými barvami modrá-oranžová-modrá, v nichž je také zhotovena oddílová vlajka. Pirátská hymna i pokřik zůstávají. Oddíl je zařazen do 9. střediska spolu s dalšími pěti vodními oddíly. V létě se účastní 18 chlapců 14-ti denního "Tábora hladu" a 9 chlapců puťáku po Šumavě a Chodsku.

Po prázdninách začíná nový skautský rok, na čas je získán o přístřeší v klubovně v Doudlevcích. Koncem listopadu je oddíl vybaven vodáckými kroji s námořnickými "plackami". V prosinci oddíl krátce pobývá v klubovně oddílu Lotos, pak ve středisku Stopa na Klatovské třídě. V únoru 1946 je oddíl organizačně zařazen do 2. střediska "Stopa". Kotva vydává časopis "Korzár", nakupuje lodě a ukládá je v loděnici nové klubovny na pravém břehu Radbuzy.

Na měsíční tábor k rybníku Velká Kuš na Lnářsku jede 46 chlapců. Po táboře přejímá vedení oddílu bratr Zub (Kuttan-Wapusk), pak se do konce roku ještě ujímá Dan. Kotva patří k předním plzeňským oddílům a to i v novém roce, kdy se stává kapitánem Vašek (Václav Fajtrlík) - dosavadní kormidelník Racků. Oddíl má celkem 7 lodí (3 pramice), a tak po jarní besídce v "Universitě" věnuje hlavně lodnímu výcviku. Skautský rok vrcholí Táborem léček na Bonětickém rybníku v červenci 1947. 9 chlapců pod vedením kapitána Vaška jede pak ještě v srpnu Vltavu na pramici. Pak opět nastává další úspěšný skautský rok s tradiční akademií v Universitě a vyvrcholením na "Táboře Ušrum" v červenci a srpnu 1946 opět na Bonětickém rybníce ve Stráži u Tachova. s novým skautským rokem přichází další skupina chlapců z vlčat Stopy, která prožívá s oddílem podzim a zimu. Poslední zápis z kroniky je z ledna 1949, kdy byla činnost Junáka v ČSR zastavena.

rok 1965

Kamarádství členů oddílu a věrnost junáckým myšlenkám však vydžely, a tak se po více než 16ti letech konala další schůzka Kotvy 12. 6. 1965 v Řemeslnické besedě za účasti 33 lodníků. Tato tábor Jetenovice věrnost Kotvě umožnila pak na jaře 1968 při obnovení Junáka rychlé zahájení činnosti oddílu. Na schůzce svolané Danem se uvolil Mládě vést oddíl. První schůzka byla v květnu 1968 na Pedegogické fakultě, další schůzky probíhaly u Kalikovského mlýna a později v MDDM v Pallově ulici. Mládě zajistil možnost získání klubovny - oddíl převzal v Horšovském Týně vojenský barák určený ke zbourání, který byl za pomoci rodičů a přátel Kotvy rozebrán na jednotlivé dřevěné panely, během roku 1969 byla v Doudlevcích na levém břehu Radbuzy postavena nová klubovna.

Již o vánočních prázdninách pořádá oddíl zimní tábor Základního kamene v Mariánských Lázních a o jarních prázdninách Tábor slibů na Antýglu. V létě 1969 jede oddíl společně s dívčím 92. oddílem a 2. oddílem Ostříži z M. Lázní do Sedmihoří na tábor Velkého štípance - fotografie. Po táboře se kapitánem oddílu se třemi družinami (Delfíni, Rackové a Albatrosi) stává br. Rikitan. Pod jeho vedením ve spolupráci s Mládětem se oddíl plně věnuje skautské činnosti a vyvrcholením je společný tábor 92. oddílu děvčat Kotva u rybníka Zákup u Jesenovic - Tábor tří orlích per.

po roce 1970

Po tomto táboře nastává poslední rok skautské činnosti. Počátkem roku 1971 je rozhodnuto o sloučení Junáka a Pionýra, a tak je rozhodnuto, že oddíl bude v činnosti pokračovat. Kapitánem se stává bratr Baltík a oddíl se pod jeho vedením stává oddílem pionýrským, a pokračuje ve své činnosti. Bohužel ale ne dlouho – po necelém roce Baltík umírá na rakovinu a oddíl je opět bez kapitána. Nejstaršímu členu oddílu Jerrymu chybí do 18 let několik měsíců, a tak je dohodnuto, že oddíl do té doby přebere Ježek (Vladimír Erbal). Ten ale s Kotvou nikdy nic společného neměl a hned asi po měsíci došlo ke vzpouře, kdy byl sesazen. O prázdninách pořádají Jerry (Jiří Turek) a Kaštan (Milan Legát) na Hracholuskách Minitábor Kotvy, kdy se táboří buď u chat rodičů členů oddílu nebo na divoko a je neúspěšně přepaden tábor Dvaadevadesátky na Úterském potoce. Po tomto táboře v říjnu 1972 přebírá ve svých 18 letech oddíl kapitán Jerry a jeho zástupci Kaštan a Kamínek (Jaroslav Blumentritt). Činnost oddílu se opět rozjíždí, přibírají se další členové a začíná se vydávat oddílový časopis Peřej. Jezdí se hodně na vodu, pořizujeme první laminátové kanoe Vertex T2 a Vydra, začínáme být úspěšní také ve VTJZ. Odrůstající členové oddílu zakládají trampské osady Michigan a Brtníci a také country kapelu Datlové. Zhruba po pěti letech odchází Kaštan studovat na Slovensko, ale oddíl vydrží pohromadě dál pod vedením Jerryho. Počátkem osmdesátých let Jerry přestává mít na oddíl čas a činnost stagnuje, omezuje se pouze na ježdění na vodu a vandry, chybí noví členové. Za této situace se do vedení vrací Kaštan a společně s Orlíkem (Vladimír Singer) nabírají děti a znovu rozjíždí skautskou a vodáckou činnost oddílu. V této době se jezdí na putovní tábory na Lužnici, Vltavu a Ohři, navazuje se spolupráce s podobně zaměřenými oddíly jako jsou Delfíni, Zálesák, Žlutý Kvítek a další. Společně s těmito oddíly pořádáme různé akce a soutěže mezi oddíly. S vedením oddílu pomáhají Kolečko (Jiří Kolovský) a Robin (Jiří Beran), který se zaměřuje na předškolní děti a pořádá tábory dětí s rodiči.

po roce 1989

V roce 1987 vzniká ze sedmi spřátelených oddílů tzv. Volné sdružení, které se postupně rozrůstá na 13 oddílů zaměřených na táboření, skauting a vodáctví. Po revoluci v roce 1989 se oddíl Kotva dne 28.12.1989 stejně jako většina oddílů Volného sdružení hlásí k Junáku a je společně s dalšími vodáckými oddíly zařazen do nově vzniklého přístavu OMAHA, který vede bývalý kapitán Kotvy Mládě (Ing. Jiří Mladějovský). Oddíl se pomalu zase staví na nohy. Další roztržka mezi členy však má za následek jeho rozdělení. Vedení se ujímá bratr Kolečko. Spolu s dalšími členy vedení (Iveta, Klobouk, Soptík, Davídek, Michal) vytvářejí velmi silný oddíl. Celkem byly 4 družiny: Delfíni, Žraloci, Štiky a Tuleňky.

V roce 1992 se jede na tábor pod Újezd u Sv. Jiří. Hraje se táborová hra: Za tajemstvím pana Horáčka aneb Cesta kolem světa. V roce 1993 se jede opět na tábořiště u Berounky, tentokrát máme táborovou hru s názvem Cesta tam a zase zpátky. To už začíná nový skautský rok, kdy se přijímají další noví členové. 11.9.1993 se jedeme zúčastnit závodu Napříč Prahou - přes tři jezy. Získali jsme 1. místo v kategorii žáků a 2. místo v kategorii žákyň. Jezdí se na bramborové brigády, na podzim do Prášil, kde sázíme stromky, pálíme větve a všemožně pomáháme v lese. V zimě pak jezdíme na Jižní stráň. Vyvrcholením je Vánoční oddílovka. V lednu 1994 se vypravujeme na Grizlák, což je bývalý kaolínový důl. Účastníme se Skautských zpívánek a obsazujeme 2. místo ve sborech. A to už se jede zase na tábor tentokrát nám 3 týdny stěžuje prázdniny Alvarez a jeho heslo: Alvarez potřebuje jen statečné a silné. V září opět jedeme obhájit naše místa do Prahy, kde tentokrát vyhráváme co se dá: 1. a 2. místo v kategorii žákyň, 3. místo v kategorii žáků, což nám potom i stačí na to abychom vyhráli 1. místo celkově, tedy v oddílech. Měli jsem z toho tenkrát hroznou radost. V zimě opět nezahálíme a vypravujeme se ven. To už je tu rok 1995 a my jdeme opět pokusit štěstí na Skautské zpívánky, opět bodujeme jsme první.

V létě vyjíždíme ještě týden před ukončením školy na puťák na Ohři. Pak přejíždíme do Plzně ke Sv. Jiří, přidávají se k nám vlčata a světlušky a jedeme po Berounce směr tábořiště. Tentokrát Za tajemstvím Johna Wolkera. Tady na této krásné louce u Berounky to byl náš poslední tábor. Změnil se majitel lesa a my tedy po následující tři roky jedem vždy o prázdninách puťák. Postupně Ohři, Lužnici a Vltavu. Častěji se také jezdí na vody, čímž vrcholí vždy na přelomu prázdnin akce Rakousko,

kdy splouváme také alpské horské řeky. Oddíl získává nové tábořiště na Berounce u soutoku s Korečnickým potokem a jeho vedení přebírá po Kolečkovi Katka (Kateřina Juliusová). Opět se jezdí na tábory na Berounku, na vodu a na vícedenní výpravy do přírody. Z lodí máme celkem šest laminátových Tučňáků dvě plastové Vydry a čtyři laminátové zavřenky. S vedením oddílu pomáhá Katce bývalý člen oddílu Boža (Bohuš Ulrych), který také vytváří první internetové stránky oddílu.

Po táboře kapitána Flinta v roce 2002 je Plzeň zasažena povodní, které se nevyhnula ani klubovně Kotvy, kterou zatopila až 25 cm pod stropy. Hodně materiálu naštěstí při povodni v klubovně nebylo, ale i tak jsou škody nedozírné. Voda zničila všechno zařízení klubovny a hodně poškodila i lodě, také dřevěné stěny klubovny jsou nasáknuty

vodou, takže nikdo neví, zda nechytnou houbu a nebude se muset klubovna zbourat. Za pomoci rodičů se vše myje a drhne od nánosů bláta a střídáme se při vysoušení a větrání klubovny. Naštěstí vše dopadá dobře, klubovna vysychá a také statik schvaluje její další používání. Nastává období jednání s pojišťovnami a získávání všech možných dotací na obnovu majetku. Na podzim roku 2002 se do vedení oddílu vrací bývalý kapitán Kaštan, který oddíl přebírá od Katky, Boža s Katkou zůstávají jako palubní. Společně s kapitánem přístavu Myšákem (Ing. Michal Mertens) získáváme prostředky na obnovu vybavení oddílu a můžeme koupit pět nových Tučňáků a první dvě plastové Ameriky, které dostávají jména Spálenka a Vodník. Probíhá nábor dětí, oddíl postupně má čtyři družiny po šesti členech – Žraloky, Delfíny, Hybridy a Varany, každý měsíc je nejméně jedna dvoudenní výprava a opět začínáme jezdit závody Českého poháru vodáků.Oddíl získává peníze mimo jiné také brigádami v lese a na zámku bývalého člena oddílu Kůzlete (Martin Vitáček), kde se také v roce 2003 spolupodílíme na uspořádání víkendu s koňmi nazvaném Indiánský máj.

Na novém tábořišti u Korečnického mlýna pořádáme tábory Dobrodruhů (2003) s táborovou hrou Alvarez, kterou připravila Katka, Kouzel (2004) s táborovou hrou Harry Potter a kámen mudrců, kterou připravil Křemílek a na tábor Cestovatelů časem (2005) připravily táborovou hru Vodoměrka a Světýlko. V roce 2005 končí svoji činnost Katka a Boža, místo nich se na vedení oddílu začíná podílet další bývalý člen oddílu Čert (David Běle), pod

jehož vedením se zdokonalujeme v ježdění na divoké vodě. V ČPV dosahuje naše posádka Sysel – Kikina pěkného osmého místa v republice v kategorii C2M. Pravidelně se zúčastňujeme Velkého klání v uzlování pořádaného střediskem Limba a prohlubujeme spolupráci s dalšími vodáckými oddíly Žlutý Kvítek, Delfíni a KČT Úhlava. Oddíl se stále rozrůstá a pořizuje nové vlastní stany na tábořiště u Korečňáku, na podzim 2004 je z řad starších členů oddílu, rodičů a přátel oddílu založen Sportovní klub Kotva. Do roku 2006 Kotva vstupuje jako silný skautský oddíl, který začíná něco znamenat i na české vodácko-turistické scéně...

Cesta za divokou vodou (2006-2009)

Rok 2006 je ve znamení dalšího zdokonalování na divoké vodě, jehož vrcholem je společná expedice se Žlutým Kvítkem na Salzu a Steyer do Rakouska. Po návratu z po dlouhé době první zahraniční vodácké akce nás doma zastihuje smutná zpráva – 21.5.2006 zemřel dlouholetý kapitán oddílu a přístavu Mládě. Činnost oddílu ale dál nabírá na obrátkách, s výcvikem na vodě a doprovody dětských posádek na Českém poháru vodáků začíná pomáhat Pískle (Petra Hladíková) a také se našel nový webmajster Medvěd (Karel Fait), který oprašuje po Božovi oddílové stránky a dává jim nový vzhled a mnohem větší rozsah.

Tohoto roku jedeme naposledy na naše tábořiště u Korečnického mlýna na Tábor Zlatokopů s táborovou hrou Zlatá horečka připravenou Kaštanem a Světýlkem. V této době ještě netušíme, že jsme zde naposledy – až na jaře roku 2007 vydává Povodí Berounky zákaz táboření na našem místě. Tábor se po dohodě s majitelem pozemku narychlo přesouvá přímo na nádvoří pobořeného Korečnického mlýna, které během jary čistíme od náletových dřevin a popadaných stromů. Místo díky naší práci prokouklo a spokojený majitel přislibuje, že nádvoří mlýna budeme moci k táboření využívat i v následujících letech. S tímto příslibem odjíždíme na Šnečí tábor, který dostal jméno podle všudypřítomných hlemýžďů, kterým jsme na tábořišti vysekali jejich vysokou trávu s lupením. Táborovou hru motivovanou útěkem z vězení a vyloupením

banky připravil Čert a velice se líbila – hlavně splouvání úseku Berounky na vlastnoručně vyrobených vorech. Další rána však na sebe nenechá dlouho čekat – majitel dostává výhodnou nabídku a mlýn prodává. Jednání s novým vlastníkem probíhají zpočátku nadějně, a i když má v úmyslu mlýn rekonstruovat, slibuje, že nejméně další rok budeme moci tábor ve mlýně mít. S obavami však sledujeme průběh terénních úprav kolem mlýna, které se dle dohody neměly dotknout místa pro táboření. Pravda je ale jiná – necelé dva měsíce před táborem je místo zplanýrováno buldozezy, je sice pěkně rovné, ale bez trávy a plné odkrytých úlomků cihel ze zbořených budov a střepů... Situaci zachraňuje Žabák (Aleš Skřivan), který narychlo domlouvá azyl v blízkém vodáckém kempu v Nadrybech u přívozu na nevyužívané části pozemku.

Opět nás za pomoci rodičů čeká sekání a vyklízení pozemku, ale tábory Nairobi (2008) a Mrtvol (2009) mají své místo.

Radostnější je ale v těchto letech činnost oddílu, kdy postupně dosahujeme výrazných úspěchů v Českém poháru vodáků. Posádka Sopťa (Jaromír Svoboda) – Píďa (Anna Spilková) se probojovala ze čtvrtého místa v roce 2006 přes třetí místo v roce 2007 na první místa v roce 2008 a 2009, kdy jsme i jako oddíl skončili na třetím a druhém místě. V kategorii kajaků byli nejlepší Kašpy (Jakub Svoboda), který dosáhl v roce 2008 pátého a v roce 2009 třetího místa, a Rosňa (Karolína Nemešová), která skončila v roce 2009 na pátém místě. S doprovody na vodě začíná pomáhat Klasik (Jaromír Svoboda st.) a Medvěd se Žabákem, kteří postupně nahrazují na vodě Čerta.

Protože dorůstají sourozenci dětí v oddíle, rozhoduje admiralita o snížení věkové hranice pro přijetí do oddílu a v roce 2008 přijímáme i prvňáčky a předškoláky, které si berou na starost Vlčice (Lenka Skřivanová) a Sokolí máma (Jana Mentlíková). S přijetím malých dětí nastává nutnost úpravy Nováčkovských zkoušek, a tak Kaštan během roku zpracovává ve spolupráci s admiralitou a na základě podkladů od dalších oddílů (např. Šestka Třebíč či přístav Eskadra Ostrava) novou oddílovou Stezku. První Nováčkovské zkoušky pro skauty i vlčata a Pěšinka Pidilidí se začínají testovat od dubna 2008 a zůstávají prakticky v původně navržené podobě, na ně navazují během jara 2009 Lodnická, Bocmanská a Kormidelnická

zkouška, začíná se tvořit Zkouška kadeta. Ve stejné době zpracovává Sokolí máma systém odborek a vlčků, které si plní skoro všechny děti v oddíle. Oddíl se dál účastní tradičních závodů (Stopou bratra Šiwy, Klíč k městu Karla IV., Velké klání v uzlování) a podniká dvakrát měsíčně výpravy a plavby na stará oddílová místa. V Grizzláku jsme byli bohužel naposledy v roce 2008, potom byly štoly novým majitelem zazděny. Kromě toho se oddíl účastní pravidelně odemykání a zamykání vod a připravuje každoročně vánoční schůzku s programem pro rodiče a přátele oddílu. Dle starých kronik zapsal:

Kaštan